úterý 13. září 2016

Temné hory - Patrick Carman

V Bridewellu stála budova, kde kdysi bývalo vězení. Vlastně to byl spíš pracovní tábor, kam zavírali tuláky a trestance z okolních měst. Vězni během dne vycházeli za hradby a těžce pracovali.
Když mluvím o hradbách, nemyslím opevnění věznice, i když taky existovalo. Hradby, o nichž mluvím, se táhly okolo celého Bridewellu a neobklopovaly jen město a staré vězení, ale tyčily se podél cest vedoucím ke třem dalším městům – Lathbury, Turlocku a Lunenburgu.
Naše království připomínalo obrovské kamenné kolo od vozu. Bridewell trůnil uprostřed a zbývající města ležela na konci tří loukotí.

neděle 22. května 2016

Oko zla - Jim Butcher

Už jsem byl v horších situacích. Vlastně je to trochu skličující, když si uvědomím, kolikrát jsem v nich už byl. Ale jestli mě zkušenost něco naučila, bylo to tohle: Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř.
Taková naše malá plichta se sarkasmem.
Thomas vykřikl a skočil doleva. Na zlomek vteřiny mi tak zakryl výhled na Laru. Jak kolem mě přelétal, chňapl jsem po pistoli, kterou měl zastrčenou vzadu za kalhotami. Podle pohmatu to byl poloautomat, možná některý z těch skvělých německých modelů, které jsou stejně drobné jako smrtící. Sevřel jsem ji a připadal jsem si nesmírně fikaný, že zvládám takovou týmovou práci, ale Thomasovy džíny byly tak těsné, že se mi nepodařilo pistoli vytrhnout. Všechno, co jsem svým úžasným manévrem získal, byly poškrábané konečky prstů a dobrý výhled na Laru ve střelecké pozici.
Zaslechl jsem, jak kolem prolétla kulka.

středa 4. května 2016

Zrádcův měsíc - Lynn Flewelling

Zabiják hostů.
Se zřetelností halucinace cítil v pravé pěsti tvrdost dávno odloženého jílce dýky, znovu vnímal první zachvění a poddajnost, když ostří zajelo do Hamanovy…
Znal jsi ho. Měl jméno. Tohle byl hlas jeho otce, naplněný znechucením.
Dhymir í Tilmani Nazien.
Zabiják hostů.
…do hrudi Dhymira í Tilmani Naziena… před tolika nocemi, roky a zabitími. V tom pocitu byla jakási obscénní jednoduchost. Jak je možné, že usmrtit člověka bodnutím stálo méně námahy, méně síly než vyřezat značku do desky stolu v krčmě?
S touto myšlenkou se vrátila stará nezodpověditelná otázka: Co ho přimělo vytáhnout nůž, když mohl stejně dobře utéct? Jediným úderem vzal cizí život a úplně změnil vlastní. Jediným úderem.

neděle 24. dubna 2016

Přístav u řeky Styx - Pavel Fritz

Znovu se rozhlédl. Older upíral skelný pohled do prázdna, doktorka za ním nervózně těkala očima jako zvíře lapené v pasti. Obrovské černé okno v pozadí, jemuž odvykli věnovat pozornost, nyní vyvolávalo instinktivní strach. Jason se zvedl od malátné Debory a Keneth si uvědomil, že jako jediný nejeví známky paniky či nervozity. Jeho pohyby byly jisté a z výrazu vyzařoval hluboký vnitřní klid. Muž, kterého ostatní považovali za zbabělce, neměl k panice důvod. Tohle nebyl ani zlomek toho, co očekával a nač se připravoval. Když zachytil Kenethův pohled, věnoval mu lehce rozpačitý úsměv.
„Můžete to zase hodit na obraz?“ obrátil se Tomas k Newkirkovi.
„Nepouštějte to!“ vřískla Penezičová.
„Musíme z toho odebrat vzorky a zjistit, co to je…“
„Mrtvoly to jsou!“ rozeřval se Sandell nepříčetně. „Zasraný, vyjebaný zkurvený mrtvoly to jsou! Copaks to neviděl?!

neděle 3. dubna 2016

Příchod tmy - Lynn Flewelling

"Měl jsem to tvoje štěně zabít, když jsem měl příležitost," zavrčel Mardus.
"Ano, to jsi měl," procedil Seregil skrz zaťaté zuby a odhadoval protivníka. Mardus nebyl nijak statný, ale chránil ho kyrys. "Víš, nedostal jsi ani Nysandera. Je naživu a Čtveřice je stále pohromadě."
"Přesto jste selhali," řekl Mardus škodolibě a dýkou, kterou svíral v levé ruce, ukázal na Přilbu. "Já jsem vatharna, Seriamaiův Vyvolený. Myslíš si, že se mi teď můžeš postavit?
"Taky jsem vyvolený, ty zkursvysynu."

sobota 19. března 2016

Zápolení - Higuči Ičijó

Bílý ďáblice, kdopak jim asi to přízvisko dal? Padá tu na člověka hrůza nejhlubšího podsvětí, jak však rozpoznat tu záludnou propast? Kdo ale jednou zaslechl, jak se oběti utápí v krvavém moři a jsou hnány trnitými horami dluhů, tomu sladké volání "Jen pojďte, pojďte k nám" zní jako příšerný skřek stvůr, sápajících se po kořisti. Ale i ony se zrodily z matčina lůna, přidržovaly se jejího prsu, roztomile žvatlaly a natahovaly ruce po cukroví, nechávajíce bankovky bez povšimnutí. V jejich nynějším řemesle není místa pro upřímnost, ale před jedním ze sta se přece jen ze svého neštěstí vypláčí.

středa 9. března 2016

Štěstí ve stínech - Lynn Flewelling

Seregil netrpělivě mávl rukou. "Dostat tě ven bylo vzhledem k okolnostem tvého zajetí to nejmenší, co jsem mohl udělat. Ale teď mluvíme o tom, co chceš ty, Aleku, a nejen zítra, nejen příští týden. Čestně, opravdu hodláš strávit zbytek života kydáním hnoje ve stáji pro nějakého tlustého hostinského ve Wolde?"
Alek zrozpačitěl. "Nevím. Jediný život, který znám, je lov a kladení pastí."
"To je další důvod, proč toho nechat!" prohlásil Seregil a šedé oči mu plály nadšením. "Kolik že ti je let?"
"Šestnáct."
"A ještě nikdy jsi neviděl draka."
"Víš, že ne."
"No, já ano," řekl Seregil a znovu se vyšvihl do sedla.

pondělí 29. února 2016

Vzpomínky ledu - Steven Erikson

Prorazili chatrné okenice a dostali se do pokojů na poschodí. Proklouzli tunelem přecpaným těly, kde kdysi bývalo schodiště. Vrč už měl železné špičáky ztupené a zprohýbané. V jeho rukou se změnily v kyje. Velel hlavní chodbě a pomalu, metodicky vytvářel barikády z chladnoucích těl a zlámaných kostí.
Netížila ho únava, ani neotupovala jeho myšlení. Dýchal klidně, jen o něco rychleji než obvykle. Na předloktích měl zvláštní vzorec z krvavých skvrn, a jak krev černala, jako by mu prosakovala do kůže. Nezáleželo mu na tom.
V lidském přívalu tenescowri byli věstdominové. Nejspíš je to strhlo proti jejich vůli. Vrč srážel rolníky, aby se k nim dostal. Po ničem jiném netoužil. Chtěl se dostat k nim. Zabíjet je. Zbytek byly jen plevy, protivné, pletly se mu do cesty. On chtěl zrno.

čtvrtek 21. ledna 2016

Dědic - C.J. Cherryh

Nebál se, že by ho mosfeirská vláda mohla zavřít, jednak proto, že šejidanský aiji by klidně pohrozil globální válkou, jen aby ho měl zpátky, jednak proto, že Deanu Hanksovou by jako náhradu rozhodně nepřijal. Obojí, říkal si, je dostatečný důvod, aby se mosfeirská vláda alespoň navenek chovala slušně. Pohrával si s myšlenkou na pár hodin se na ostrově objevit a pokusit se věci urovnat.
Nebyl ovšem ochotný vsadit svůj život ani světový mír na zdravý rozum vlastní vlády. Ne tak, jako ho právě teď sázel na čaj, který mu vybral Geigiho kuchař.

úterý 12. ledna 2016

Spratek - Steven Erikson

„Jsem kapitán ze starý školy. Jak všichni brzy zjistíte. Chystáme se na výpravu do nekonečný rozlehlosti mezihvězdnýho prostoru. Na místo plný divů a nebezpečí. Místo prostoupený neznámem, kde v každým stínu, v každým plynným oblaku, v každým poli asteroidů či částečným gravitačním splývání protoplanetárního smetí může číhat nepřítel. Nepřátelský planety, nepřátelští mimozemšťani. Nepřátelští mimozemšťani na nepřátelských planetách. A tam někde, v té nekonečné kavalkádě nebezpečí, si to hodlám užít. Je to jasný, pobočnice?“