Vzpomínky ledu - Steven Erikson

Prorazili chatrné okenice a dostali se do pokojů na poschodí. Proklouzli tunelem přecpaným těly, kde kdysi bývalo schodiště. Vrč už měl železné špičáky ztupené a zprohýbané. V jeho rukou se změnily v kyje. Velel hlavní chodbě a pomalu, metodicky vytvářel barikády z chladnoucích těl a zlámaných kostí.
Netížila ho únava, ani neotupovala jeho myšlení. Dýchal klidně, jen o něco rychleji než obvykle. Na předloktích měl zvláštní vzorec z krvavých skvrn, a jak krev černala, jako by mu prosakovala do kůže. Nezáleželo mu na tom.
V lidském přívalu tenescowri byli věstdominové. Nejspíš je to strhlo proti jejich vůli. Vrč srážel rolníky, aby se k nim dostal. Po ničem jiném netoužil. Chtěl se dostat k nim. Zabíjet je. Zbytek byly jen plevy, protivné, pletly se mu do cesty. On chtěl zrno.

Dědic - C.J. Cherryh

Nebál se, že by ho mosfeirská vláda mohla zavřít, jednak proto, že šejidanský aiji by klidně pohrozil globální válkou, jen aby ho měl zpátky, jednak proto, že Deanu Hanksovou by jako náhradu rozhodně nepřijal. Obojí, říkal si, je dostatečný důvod, aby se mosfeirská vláda alespoň navenek chovala slušně. Pohrával si s myšlenkou na pár hodin se na ostrově objevit a pokusit se věci urovnat.
Nebyl ovšem ochotný vsadit svůj život ani světový mír na zdravý rozum vlastní vlády. Ne tak, jako ho právě teď sázel na čaj, který mu vybral Geigiho kuchař.

Spratek - Steven Erikson

„Jsem kapitán ze starý školy. Jak všichni brzy zjistíte. Chystáme se na výpravu do nekonečný rozlehlosti mezihvězdnýho prostoru. Na místo plný divů a nebezpečí. Místo prostoupený neznámem, kde v každým stínu, v každým plynným oblaku, v každým poli asteroidů či částečným gravitačním splývání protoplanetárního smetí může číhat nepřítel. Nepřátelský planety, nepřátelští mimozemšťani. Nepřátelští mimozemšťani na nepřátelských planetách. A tam někde, v té nekonečné kavalkádě nebezpečí, si to hodlám užít. Je to jasný, pobočnice?“