Temné hory - Patrick Carman

V Bridewellu stála budova, kde kdysi bývalo vězení. Vlastně to byl spíš pracovní tábor, kam zavírali tuláky a trestance z okolních měst. Vězni během dne vycházeli za hradby a těžce pracovali.
Když mluvím o hradbách, nemyslím opevnění věznice, i když taky existovalo. Hradby, o nichž mluvím, se táhly okolo celého Bridewellu a neobklopovaly jen město a staré vězení, ale tyčily se podél cest vedoucím ke třem dalším městům – Lathbury, Turlocku a Lunenburgu.
Naše království připomínalo obrovské kamenné kolo od vozu. Bridewell trůnil uprostřed a zbývající města ležela na konci tří loukotí.

Oko zla - Jim Butcher

Už jsem byl v horších situacích. Vlastně je to trochu skličující, když si uvědomím, kolikrát jsem v nich už byl. Ale jestli mě zkušenost něco naučila, bylo to tohle: Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř.
Taková naše malá plichta se sarkasmem.
Thomas vykřikl a skočil doleva. Na zlomek vteřiny mi tak zakryl výhled na Laru. Jak kolem mě přelétal, chňapl jsem po pistoli, kterou měl zastrčenou vzadu za kalhotami. Podle pohmatu to byl poloautomat, možná některý z těch skvělých německých modelů, které jsou stejně drobné jako smrtící. Sevřel jsem ji a připadal jsem si nesmírně fikaný, že zvládám takovou týmovou práci, ale Thomasovy džíny byly tak těsné, že se mi nepodařilo pistoli vytrhnout. Všechno, co jsem svým úžasným manévrem získal, byly poškrábané konečky prstů a dobrý výhled na Laru ve střelecké pozici.
Zaslechl jsem, jak kolem prolétla kulka.

Zrádcův měsíc - Lynn Flewelling

Zabiják hostů.
Se zřetelností halucinace cítil v pravé pěsti tvrdost dávno odloženého jílce dýky, znovu vnímal první zachvění a poddajnost, když ostří zajelo do Hamanovy…
Znal jsi ho. Měl jméno. Tohle byl hlas jeho otce, naplněný znechucením.
Dhymir í Tilmani Nazien.
Zabiják hostů.
…do hrudi Dhymira í Tilmani Naziena… před tolika nocemi, roky a zabitími. V tom pocitu byla jakási obscénní jednoduchost. Jak je možné, že usmrtit člověka bodnutím stálo méně námahy, méně síly než vyřezat značku do desky stolu v krčmě?
S touto myšlenkou se vrátila stará nezodpověditelná otázka: Co ho přimělo vytáhnout nůž, když mohl stejně dobře utéct? Jediným úderem vzal cizí život a úplně změnil vlastní. Jediným úderem.

Přístav u řeky Styx - Pavel Fritz

Znovu se rozhlédl. Older upíral skelný pohled do prázdna, doktorka za ním nervózně těkala očima jako zvíře lapené v pasti. Obrovské černé okno v pozadí, jemuž odvykli věnovat pozornost, nyní vyvolávalo instinktivní strach. Jason se zvedl od malátné Debory a Keneth si uvědomil, že jako jediný nejeví známky paniky či nervozity. Jeho pohyby byly jisté a z výrazu vyzařoval hluboký vnitřní klid. Muž, kterého ostatní považovali za zbabělce, neměl k panice důvod. Tohle nebyl ani zlomek toho, co očekával a nač se připravoval. Když zachytil Kenethův pohled, věnoval mu lehce rozpačitý úsměv.
„Můžete to zase hodit na obraz?“ obrátil se Tomas k Newkirkovi.
„Nepouštějte to!“ vřískla Penezičová.
„Musíme z toho odebrat vzorky a zjistit, co to je…“
„Mrtvoly to jsou!“ rozeřval se Sandell nepříčetně. „Zasraný, vyjebaný zkurvený mrtvoly to jsou! Copaks to neviděl?!

Příchod tmy - Lynn Flewelling

"Měl jsem to tvoje štěně zabít, když jsem měl příležitost," zavrčel Mardus.
"Ano, to jsi měl," procedil Seregil skrz zaťaté zuby a odhadoval protivníka. Mardus nebyl nijak statný, ale chránil ho kyrys. "Víš, nedostal jsi ani Nysandera. Je naživu a Čtveřice je stále pohromadě."
"Přesto jste selhali," řekl Mardus škodolibě a dýkou, kterou svíral v levé ruce, ukázal na Přilbu. "Já jsem vatharna, Seriamaiův Vyvolený. Myslíš si, že se mi teď můžeš postavit?
"Taky jsem vyvolený, ty zkursvysynu."

Zápolení - Higuči Ičijó

Bílý ďáblice, kdopak jim asi to přízvisko dal? Padá tu na člověka hrůza nejhlubšího podsvětí, jak však rozpoznat tu záludnou propast? Kdo ale jednou zaslechl, jak se oběti utápí v krvavém moři a jsou hnány trnitými horami dluhů, tomu sladké volání "Jen pojďte, pojďte k nám" zní jako příšerný skřek stvůr, sápajících se po kořisti. Ale i ony se zrodily z matčina lůna, přidržovaly se jejího prsu, roztomile žvatlaly a natahovaly ruce po cukroví, nechávajíce bankovky bez povšimnutí. V jejich nynějším řemesle není místa pro upřímnost, ale před jedním ze sta se přece jen ze svého neštěstí vypláčí.

Štěstí ve stínech - Lynn Flewelling

Seregil netrpělivě mávl rukou. "Dostat tě ven bylo vzhledem k okolnostem tvého zajetí to nejmenší, co jsem mohl udělat. Ale teď mluvíme o tom, co chceš ty, Aleku, a nejen zítra, nejen příští týden. Čestně, opravdu hodláš strávit zbytek života kydáním hnoje ve stáji pro nějakého tlustého hostinského ve Wolde?"
Alek zrozpačitěl. "Nevím. Jediný život, který znám, je lov a kladení pastí."
"To je další důvod, proč toho nechat!" prohlásil Seregil a šedé oči mu plály nadšením. "Kolik že ti je let?"
"Šestnáct."
"A ještě nikdy jsi neviděl draka."
"Víš, že ne."
"No, já ano," řekl Seregil a znovu se vyšvihl do sedla.

Vzpomínky ledu - Steven Erikson

Prorazili chatrné okenice a dostali se do pokojů na poschodí. Proklouzli tunelem přecpaným těly, kde kdysi bývalo schodiště. Vrč už měl železné špičáky ztupené a zprohýbané. V jeho rukou se změnily v kyje. Velel hlavní chodbě a pomalu, metodicky vytvářel barikády z chladnoucích těl a zlámaných kostí.
Netížila ho únava, ani neotupovala jeho myšlení. Dýchal klidně, jen o něco rychleji než obvykle. Na předloktích měl zvláštní vzorec z krvavých skvrn, a jak krev černala, jako by mu prosakovala do kůže. Nezáleželo mu na tom.
V lidském přívalu tenescowri byli věstdominové. Nejspíš je to strhlo proti jejich vůli. Vrč srážel rolníky, aby se k nim dostal. Po ničem jiném netoužil. Chtěl se dostat k nim. Zabíjet je. Zbytek byly jen plevy, protivné, pletly se mu do cesty. On chtěl zrno.

Dědic - C.J. Cherryh

Nebál se, že by ho mosfeirská vláda mohla zavřít, jednak proto, že šejidanský aiji by klidně pohrozil globální válkou, jen aby ho měl zpátky, jednak proto, že Deanu Hanksovou by jako náhradu rozhodně nepřijal. Obojí, říkal si, je dostatečný důvod, aby se mosfeirská vláda alespoň navenek chovala slušně. Pohrával si s myšlenkou na pár hodin se na ostrově objevit a pokusit se věci urovnat.
Nebyl ovšem ochotný vsadit svůj život ani světový mír na zdravý rozum vlastní vlády. Ne tak, jako ho právě teď sázel na čaj, který mu vybral Geigiho kuchař.

Spratek - Steven Erikson

„Jsem kapitán ze starý školy. Jak všichni brzy zjistíte. Chystáme se na výpravu do nekonečný rozlehlosti mezihvězdnýho prostoru. Na místo plný divů a nebezpečí. Místo prostoupený neznámem, kde v každým stínu, v každým plynným oblaku, v každým poli asteroidů či částečným gravitačním splývání protoplanetárního smetí může číhat nepřítel. Nepřátelský planety, nepřátelští mimozemšťani. Nepřátelští mimozemšťani na nepřátelských planetách. A tam někde, v té nekonečné kavalkádě nebezpečí, si to hodlám užít. Je to jasný, pobočnice?“

Já, robot - Isaac Asimov

Robot se zasmál. Jeho smích zněl velmi nelidsky; byl to doposud nejstrojovější zvuk, jaký vydal. Ostrý a trhaný, pravidelný a nemelodický jako metronom.
"Jen se na sebe podívejte," řekl konečně. "Neříkám to nikterak hanlivě, ale jen se na sebe podívejte! Materiál, z něhož jste stvořeni, je měkký a chatrný, rychle se opotřebuje a unaví, je závislý na energii získané neúčinnou oxidací organických látek - jako třeba tohohle." Prstem opovržlivě ukázal na zbytky Donovanova sendviče. "V pravidelných intervalech upadáte do podivného bezvědomí a sebemenší změna teploty, tlaku, vlhkosti vzduchu nebo intenzity záření naruší vaši výkonnost. Vy jste jen zkušební vzorky!"

Pole potupy - David Weber

"Co mám tedy dělat, pane?" Hněv se z jejího hlasu vytratil a zoufalství změkčilo tvrdost jejího pohledu, nicméně opětovala jeho pohled s beznadějnou hrdostí, ze které se mu svíralo srdce. "Jediné, co žádám od své královny a svého království - jediné, co jsem kdy žádala - je spravedlnost, mylorde. To je to jediné, co mám právo žádat, ale mám na ni právo. Není snad právě to, čím se lišíme od liďáků?" Trhl sebou a ona tím tichým, prosebným hlasem pokračovala: "Nerozumím politice, pane. Nechápu, co dává Pavlu Youngovi právo ničit všechno, na co sáhne, a schovávat se za důležitost kompromisu a politického konsensu. Ale chápu povinnost a všeobecnou slušnost. Chápu spravedlnost, a pokud mi ji nikdo jiný nemůže poskytnout, tak si ji pro jednou, jen pro tentokrát, chci zjednat sama, ať to stojí, co to stojí."

Fangirl - Rainbow Rowellová

Podle Reaganina názoru byla Cath už tak dost divná. "Jakoby nestačilo, že máš podomácku kreslený plakáty Simon Snowa," řekla včera večer, když se chystala jít spát. "Musejí to být teplý podomácku kreslený plakáty Simona Snowa?"
Cath se podívala na obrázek Simona a Baze, jak se drží za ruce, který měla nad psacím stolem. "Nech je být," odvětila. "Milujou se."

Dračí krev - Jenny Nowak

"Bela uvážlivě pokýval hlavou. Ve tváři se mu už nehnul ani sval. Harald se leckdy nevyznal ani sám v sobě, natožpak v něm. Vlastně ho obdivoval. Jak je klidný, smířený a přitom tak nezlomený. Uzavřený. Jaký je, když zůstane sám? Kdo se skrývá za nehybnou maskou ostře narýsované tváře? Vzdělaný, jemný muž, rytíř zbožňující svou paní, nelítostný válečník, který pohřbívá zajatce zaživa, nebo zvrhlý surovec, jehož lože opouštějí ženy polomrtvé? Kdo? Který z těch tří? Všichni? Žádný?"

Masky smrti - Jim Butcher

Nebyl to medvěd. Pokud medvěd nemá šest nohou a po stranách hlavy pár zakroucených beraních rohů. Pokud medvěd nemá dva páry očí nad sebou. Jeden pár žhnul oranžově a druhý zeleně. Pokud si medvědi nezačali tetovat na čelo svítivé, propletené runy a nemají dvě řady ostrých vroubkovaných zubů pokrytých slizem.

Hnalo se to na mě, několikasetkilová zuřivá nestvůra. Udělal jsem jedinou věc, kterou v tu chvíli udělá každý rozumný čaroděj.

Otočil jsem se a vzal nohy na ramena.

Demonata - Darren Shan

Postupně se to lepší. Přestávám tolik toužit po lécích a už nemám záchvaty zvracení. Jenže nedělám tak rychlé pokroky, jak lékaři předpokládali. Pořád sklouzávám zpátky, do světa zlých snů, a ztrácím kontakt s realitou. Nemluvím s ošetřovateli a doktory na rovinu. Neprobírám s nimi svoje strachy a bolesti. Někdy nesouvisle blábolím a nejsem s to si vyložit, co říkají lidé kolem mě. Anebo stojím a celý den civím s některého ústavního okna na strom nebo keř. Anebo ráno vůbec nevylezu z postele, ať se ošetřovatelé snaží sebevíc. Peru se s nimi. Nevěří tomu, co jim vykládám, takže mě nemůžou úplně pochopit, a tím pádem mi ani nemůžou skutečně pomoct. Proto se bráním. Ze strachu a ze vzdoru.

Letní rytíř - Jim Butcher

Střet s královnou víl je zlá věc. Hodně zlá věc. Protože jsem sotva mohl povolat nějakého omšelého dávného boha nebo se zaštítit samotnou Bílou radou, nedalo se očekávat, že narazím na něco s takovým množstvím hrubé síly, jakým disponovala Mab. Mohl jsem jí uštědřit magický úder na úrovni nemluvněte, zkusit ji dostat odsud, ale i kdybychom byli na stejné úrovni, pochybuji, že bych jí aspoň pocuchal vlasy. A ona mě měla v hrsti, podléhal jsem jejímu magickému vedení. Mohla moje obranné linie prorazit  prakticky čímkoliv a já bych s tím vůbec nic neudělal.

Branou z Ivory - Doris Egan

Muž mi opakoval, jako by mluvil s dítětem: "Je to úplatek, víte. Chtěl úplatek."

"Ano. Já tomu slovu rozumím."

"Chcete snad říci," zeptala se nějaká žena pomalu, "že bychom měli podporovat korupci? Souhlasit s vydíráním? Zdá se mi, že to je na Athéňanku podivný názor."

"Na Athéně by to byl úplatek. Na Ivory je to obvyklý byznys. Nevidím smysl v tom, aby člověk lpěl na osobních zvycích, když by to znamenalo nemožnost uzavřít obchod s někým jiným - tedy, chtějí tu pobočku otevřít nebo ne? Protože bez úplatku - vlastně bez spousty úplatků - se jim to prostě nepodaří."

Někdo namítl: "Ale to je špatné."

"Já nevím," odpověděla jsem. "Na Athéně musíte dát zpropitné číšníkovi za dobrou obsluhu a na Pyrene se to považuje za vydírání. Je to spíš otázka geografická. Smiřte se s tím, že na Ivory nepoužijete ani koupelnu, aniž byste za to někomu nezaplatili."

Čarodějčina dcera - Adéla Rosípalová

"Rozdělávám vzkaz a v duchu si ho přečtu.

'Mám ti vyřídit, že po vyučování budeš mít takovou "oddechovou" lekci kouzlení.'

Pokrčím rameny. Nejspíš od Tinka nebo Archisse. Utrhnu papír z vlastního poznámkového bloku a rychle naškrábu:

'Tak vyřiď tomu, co mi to vyřizoval, že mu vyřizuju, že jsem po škole. Jestli je to nutný, tak ať si to vyřídí se Snapem.'

Brandon papírek zachytí a pak se usměje nad mými hrátky se slovy."

Sestry Makiokovy - Džuničiró Tanizaki

"Následujícího dne se Jukiko začala za pomoci obou svých sester strojit již od tří hodin odpoledne. Také Teinosuke přišel z kanceláře dříve domů, takže se do pokoje plného příprav a shonu ani nevešli. Teinosuke byl opravdovým znalcem na vzory kimon, způsob jejich nošení či ženské účesy a s oblibou takové horečné ženské přípravy sledoval. Hlavně však chtěl dohlédnout na to, aby byly do šesti hodin opravdu hotovy, protože - jak jej již zkušenosti poučily - jakmile se sestry jednou začaly oblékat, zcela ztrácely pojem o čase."