“Nikdo kromě nepřítele ti neřekne, co nepřítel udělá. Nikdo kromě nepřítele tě nenaučí ničit a dobývat. Jenom nepřítel ti ukáže tvoje slabá místa, jenom nepřítel ti řekne, v čem jsi silný. A jediným pravidlem hry je to, co mu dokážeš udělat a v čem mu zabráníš. Od této chvíle jsem tvůj nepřítel, od této chvíle jsem tvůj učitel.”
Ender je Třetí. Již v okamžiku svého narození se tak víceméně stal vyděděncem, protože pokud se na přelidněné Zemi s přísnou populační politikou narodíte jako třetí dítě, spočívá vám na hřbetu zodpovědnost vůči společnosti. Vláda nevydává povolení k výjimce jen tak, očekává, že se jí její rozhodnutí vyplatí.
Když se k Zemi poprvé přiblížila mimozemská armáda, střet nedopadnul dobře - hmyzí nepřátelé téměř zvítězili. Při druhé invazi se však lidstvu podařilo vyhrát. Nepřátelská flotila byla zničena během jediného úderu a zanechala za sebou mrtvé nepřátele, o nichž nikdo na Zemi nic nevěděl. Bylo však jasné, že někde v hlubokém vesmíru nebezpečí přetrvává. Státy se spojily a začaly se vyzbrojovat. Trénovat ty nejlepší důstojníky, zdokonalovat své zbraně, budovat lepší a rychlejší flotilu, jež by konečně válku definitivně ukončila. Když je flotila postavená a téměř namístě, chybí jediné – schopný velitel, který by ji vedl.
Ender i jeho sourozenci jsou nadprůměrně inteligentní a schopní. Jeho bratr Peter byl však pro vojenskou školu příliš brutální, zatímco jeho sestra Valentine zase příliš útlocitná. Šestiletý Ender měl skloubit vlastnosti obou svých starších sourozenců a dosáhnout tak dokonalé povahy, kterou by armáda mohla formovat k obrazu svému. Nastupuje proto mezi ostatní děti vybrané do programu a doufá, že mezi sobě rovnými konečně najde přátele a zapadne. Jenže jeho role má být jiná. Lidstvo do něj vložilo příliš mnoho nadějí, než aby mu ponechalo čas na dětství, a proto učitelé Endera od začátku vyčleňují z kolektivu, dělají z něj terč, házejí mu pod nohy klacky a přitom na něj mají stále vyšší a vyšší nároky. Více látky k naučení, větší střety k vybojování. Jakmile Ender uspěje, je nemilosrdně poslán na další stupeň. Jeho život se mění v nemilosrdnou vojenskou hru, jejímž jediným cílem je zlomit ho.
Dojmy
Kniha je podle mého opravdu skvěle napsaná. Vyprávěcí styl rychle plyne kupředu a i přes složitost motivů a děje se čte velmi snadno. Přestože je zde postav vícero, většina z nich má role poněkud statické. Jakmile splní svůj účel, jsou odsunuty zpátky do pozadí, odkud se mohou či nemusí znovu vrátit, aby řekli další štěk. Nejživějšími postavami jsou tak Ender a jeho sourozenci, přičemž právě Ender je v centru celého dění. Bylo těžké si ho představovat jako dítě mezi šestým a dvanáctým rokem života, protože způsob jeho přemýšlení a jednání odpovídal spíše někomu o deset let staršímu. Rozhodně byl geniálním dítětem se vším všudy. O to děsivější bylo číst o všech těch zvěrstvech, které na něm vojenské velení páchalo a které ho donutilo napáchat. Takhle nějak se musí cítit sotva odrostlý kluk, který někde uprostřed Afriky dostane zbraň a povel vystřílet vesnici.
Právě skrze onu vojenskou mašinérii, která se Endera snaží dohnat na pokraj zhroucení, aby z něj vymáčknula to nejlepší, autor kritizuje armádu a její fungování. Pro blaho většiny je jedinci zcela odebrána svoboda pohybu, soukromí, možnosti rozhodovat sám za sebe. Do každého rozhodnutí byl natlačen, za každý úspěch odměněn ztížením podmínek hry a změnou pravidel, přičemž před ním navíc skrývali plný rozsah následků jeho činů a tím mu sebrali i možnost zamyslet se nad tím, jaké zlo skutečně páchá. Sebrali mu všechno – možnost mít přátele, rodinu, prožívat pocity. Sebrali mu lidství. Chtěli dokonalý bojový stroj a ten si také vytvořili, přičemž předem věděli, že až splní svůj účel a k ničemu dalšímu jim nebude, bude nutné ho odstranit. Odhodit jako zničenou trosku neschopnou normálního života.
Enderova hra je rozhodně silné čtivo, které mi vyrazilo dech. Trochu mě proto mrzí, že s blížícím se koncem poněkud ztrácel na údernosti. Musím se přiznat, že jsem první viděla film a ten se mi líbil více. Do poloviny knihu kopíroval téměř věrně, jediné, co zcela vynechal, byla vedlejší linie Enderových sourozenců. Postupně se však filmová verze začala lišit. Byly to pochopitelné kroky. V knize se zaobíráme několika lety, každý okamžik výcviku dostává více prostoru a navíc je to první díl ze série, zatímco film byl myšlen spíše jako uzavřený celek s omezenou minutovou stopáží. Bylo tedy nutné udělat ve scénáři změny. Avšak právě díky těmto změnám mi film přišel jaksi kompaktnější. Emoce byly od začátku do konce stejné, jen sílily až do vyvrcholení, zatímco ve dvou třetinách knihy začaly pomalu ztrácet na síle a třepit se, takže konec nevyzněl tak důrazně.
V každém případě jsem však zvědavá na další díl a rozhodně doporučuji každému milovníku militari sci-fi.
90 %
Žádné komentáře:
Okomentovat