Přístav u řeky Styx - Pavel Fritz

Znovu se rozhlédl. Older upíral skelný pohled do prázdna, doktorka za ním nervózně těkala očima jako zvíře lapené v pasti. Obrovské černé okno v pozadí, jemuž odvykli věnovat pozornost, nyní vyvolávalo instinktivní strach. Jason se zvedl od malátné Debory a Keneth si uvědomil, že jako jediný nejeví známky paniky či nervozity. Jeho pohyby byly jisté a z výrazu vyzařoval hluboký vnitřní klid. Muž, kterého ostatní považovali za zbabělce, neměl k panice důvod. Tohle nebyl ani zlomek toho, co očekával a nač se připravoval. Když zachytil Kenethův pohled, věnoval mu lehce rozpačitý úsměv.
„Můžete to zase hodit na obraz?“ obrátil se Tomas k Newkirkovi.
„Nepouštějte to!“ vřískla Penezičová.
„Musíme z toho odebrat vzorky a zjistit, co to je…“
„Mrtvoly to jsou!“ rozeřval se Sandell nepříčetně. „Zasraný, vyjebaný zkurvený mrtvoly to jsou! Copaks to neviděl?!

Lidstvo úspěšně dobývá Sluneční soustavu a jeho dalším cílem je Europa – Jupiterův měsíc podobný samotnému peklu. Dostat se k němu znamená cestou ze základny na Ganymedu nenarazit na žádnou radiační bouři, která by i sebelépe chráněnou loď v mžiku usmažila, a po příletu se rychle dostat z radiací bičovaného povrchu přes několik kilometrů ledu tvrdého jako beton do chladivého a nekonečného oceánu, jímž je Europa tvořena. Právě zde, v ledem chráněných hlubinách se lidé rozhodli postavit základnu, z níž by mohli měsíc studovat. Tam, kde původně neměla být ani jedna bakterie, se totiž rozvinul celý ekosystém, který by mohl od základů změnit veškeré pozemské chápání života.

A právě kvůli výzkumu se na Europu odebírá i první skupina vědců, která má zahájit poodhalování europských tajemství. Každý z nich se s menšími či většími obavami na misi těší, protože si uvědomují, že jde o jedinečnou zkušenost, kterou jim většina ostatních vědců může závidět. Na několik měsíců se jim stane domovem zcela nová podmořská stanice vybavená laboratořemi a ponorkami určenými k průzkumu vod a její stěny budou tím jediným, co zabrání v kontaktu dvou zcela odlišných světů, které nesmí být kontaminovány. Původní nadšení však záhy vystřídají pochyby a nakonec i strach. Europa je mnohem nebezpečnější, než se na první pohled zdálo, a výbušná situace na Ganymedu, kde o moc bojuje světská moc s vojenskou, jen přispívá k naprosté izolaci vědců na základně. Věci se vymknou kontrole a půjde o holý život.

Dojmy

Začátek Přístavu u řeky Styx se nám odehrává ve stylu space opery trochu říznuté hard sci-fi. Poznáváme postavy, prožíváme jejich nadšení z nových a jedinečných objevů, zabydlujeme se v novém prostředí. Záhy se však na obzoru začnou objevovat první komplikace, vycházet najevo první tajemství a hlavně se ukáže, že europský život není tak mírumilovný, jak by se mohlo zdát. Na jedné straně bude stát nepřátelské prostředí za křehkými stěnami stanice, na druhé pak stále jasnější lidské mocenské rozbroje a hry, v nichž na životě europské osádky ani za mák nesejde. Netrvá proto dlouho a kniha se zela jasně překloní do sci-fi hororu, během nějž budeme sledovat, jak jednotlivé postavy prchají, případně bojují s nebezpečím a snaží se přežít.

Ústředních charakterů zde najdeme celkem osm, plus několik vedlejších. Některé z nich poznáme lépe, jiní tolik prostoru nedostanou. Všichni jsou však i přes jisté archetypální rozložení vlastností napsaní dobře a s citem, takže se nesetkáme s žádnou plochou osobností a výsledná skupina na nás bude působit příjemně různorodým dojmem. Nejčastěji nakukujeme přes rameno oceánologovi Kenethu Huttonovi, který se skrze cestu do dalekého vesmíru snaží vyrovnat se smrtí milované osoby. Bioložka Debora Reesová se pak do mise vrhá až s dětským nadšením, jako by dýchala jen pro vědu a objevování. Jason Petach má sice určité lékařské vzdělání a pomáhá v laboratořích, hlavně je však knězem, jehož jmenování je opředeno záhadami. A Diego Gonzáles je pilot ponorek, technik a vůbec zástupce normálních lidí mezi vědátory, kteří všechno berou smrtelně vážně. Ne všechny postavy si zamilujeme. Někteří nám možná i polezou na nervy, jiní jen proplují kolem, aniž by zanechali hlubší dojem, a občas nás zarazí malá nelogičnost v jejich počínání. Každému z nich ale nakonec budeme držet palce a litovat je, když jim náhodou dojde štěstí.

Lítost ovšem nebude jediná emoce, kterou z nás kniha vydoluje. Hlavně se budeme bát a napjatě očekávat, až se kousek po kousku všechny záhady nejprve představí a pak pomaloučku vysvětlí. Už od začátku některé informace nezapadají a dostaví se první známky paranoii. Na tu však zapomeneme pod náporem nadšení a zvědavosti, kterou vědci prožívají v prvních chvílích na Europě. Jenže paranoia se vrátí, mnohem silnější než kdy dřív, vbrzku následovaná čistým strachem a stísněností. A pak už jen na střídačku doufáme v zázrak a propadáme beznaději, podle toho, jak se hrdinům zrovna vede.

Pan Fritz s emocemi rozhodně pracuje na výbornou a umí vybudovat nádherně dusivou atmosféru, ve které vás utopí jedna dvě. Škoda jen, že nám ke konci trochu zaškobrtne a napětí se strachem nám naředí chvílemi až mystickými prvky, které prudce kontrastují s průzračně vědeckým pojetím, s nímž jsme se do té doby setkávali. Spád událostí ztratí na tempu a jen těžko ho získává zpět, pomalu vybudovaná atmosféra se částečně rozplyne a knihu tak nakonec odložíme s neodbytným pocitem, že by autor udělal lépe, kdyby pár věcí prostě vyškrtl. To se však netýká jen samotného závěru, ale i celé záležitosti kolem Jasona a církve, jejichž úloha byla v příběhu naprosto zbytečná a rušivá.

Až na tyto vady na kráse jde však o zajímavou četbu, která je napsána svižně a uvěřitelně. O biologii, DNA a podobných věcech toho sice moc nevím, z laického hlediska však vědci zní dostatečně vědecky, zároveň ale neubíjejí zbytečně dlouhými a odbornými výklady. Akce je přehledná, rychlá a napínavá, nebezpečí děsivé, hrdinům musíte fandit, ať si o nich myslíte cokoliv. Europa před námi zkrátka vyvstává v živém obraze se všemi svými krásami i hrůzami a zve nás k sobě. Chcete-li se bát, směle do toho.

Série: - Překlad: - Nakladatelství: Straky na vrbě Rok vydání: 2015

75 %