Příchod tmy - Lynn Flewelling

"Měl jsem to tvoje štěně zabít, když jsem měl příležitost," zavrčel Mardus.
"Ano, to jsi měl," procedil Seregil skrz zaťaté zuby a odhadoval protivníka. Mardus nebyl nijak statný, ale chránil ho kyrys. "Víš, nedostal jsi ani Nysandera. Je naživu a Čtveřice je stále pohromadě."
"Přesto jste selhali," řekl Mardus škodolibě a dýkou, kterou svíral v levé ruce, ukázal na Přilbu. "Já jsem vatharna, Seriamaiův Vyvolený. Myslíš si, že se mi teď můžeš postavit?
"Taky jsem vyvolený, ty zkursvysynu."

Alek se Seregilem se v minulém díle zasloužili o objevení zesnulého člena královského rodu a o zničení spiknutí. Nebezpečí pro Skalu a její obyvatele však rozhodně nebylo zažehnáno a práce na ně čeká až nad hlavu. Plenimar se chystá do války, jeho špehové se nikým nepozorováni pohybují i po Rhíminee a temná hrozba, o níž oba naši hrdinové zavadili v prvním díle, přichází na scénu v plné síle. Zprvu poklidná a nudná zima vyplněná jen několika drobnějšími vloupáními se tak Seregilovi s Alekem pomalu začne měnit v další práci pro královské agenty, tzv. Pozorovatele.

Zatímco Alek zůstává v Rhíminee, vydává se jeho přítel do vzdálených zimních krajin, aby zde našel prokletou korunu. Po častém a vzteklém naléhání se mu totiž podařilo Nysandera přesvědčit, aby ho alespoň částečně zasvětil do tajemství Seregilovy zvláštní jizvy na hrudi. Tím se dozvídá o proroctví předpovídajícím příchod temného boha a zakletých předmětech, které k jeho návratu mají přispět. V té době se ovšem přímo v hlavním městě začnou vyskytovat plenimarští agenti. Po návratu se proto s Alekem vydávají po stopách kováře Rythela, pověřeného budováním obrany města. Skrze něj se opět dostanou do křížku s Mardem a jeho nekromantem Vargûlem Ashnazaiem a tentokrát nevyváznou tak snadno. Oba plenimarští by s nimi totiž rádi srovnali účty.

Dojmy

Druhý díl trilogie, která není trilogií, pod názvem Noční běžci se vrací k některým událostem z prvního dílu a rozvíjí je do celé krásy. Konečně se dozvídáme, s čím se Alek se Seregilem vlastně setkali, v jak velkém ohrožení se octnuli a jaké štěstí měli, když z něj poprvé vyvázli. Po druhé už to tak snadné mít nebudou. Než se ale události uvedou do pohybu, čeká nás poněkud rozvláčná, tempem nestálá první polovina knihy, kde se stagnace bude střídat se zběsilým sběhem události a pak opět stagnací. Příběh je přitom stejně přerušovaný. Sice se nám již nestane, že by autorka začala jeden a v polovině jej opustila pro druhý, stále se však nedá mluvit o nepřerušené lince táhnoucí se od začátku do konce. Na začátku mámě spíš dvě vlákna časem se propojující ve střapatou nit, u níž musíte hodně vzpomínat, jak se vlastně vše propojilo do celku.

Krom nestabilního tempa za to velkou měrou může i vytrvalé používání náhod a zásahů shůry pro posun příběhu. Dost často docházíte k závěru, že hrdinové nepotřebují nijak velké nadání nebo inteligenci, aby něco objevili, protože jim stačí počkat, až o řešení mimoděk zakopnou. Při čtení tak nemáte pocit, že by autorka měla vyprávění skutečně promyšlené. Spíše na vás působí dojmem textu psaného na etapy podle náhlých inspirací, které se poslepovaly do jednoho celku. Tím také odpadá každé větší budování atmosféry. Byť se emocí občas dočkáme, jde o chvilkovou záležitost než o něco, co by se pomalu rozvíjelo, mohutnělo a pak vás smetlo. Jen záblesky ve tmě, nikoliv oslepující světlo.

K pokulhávajícím emocím patří i strach o samotné hrdiny. Už ve Štěstí ve stínech nebyl důvod se o ně skutečně bát, jelikož bylo jasné, že hlavní dvojici se nic nestane. Vedlejší postavy mají o něco nejistější postavení, záhy však zjišťujeme, že autorka postrádá krutost jiných autorů a pětkrát vše zváží, než někomu něco udělá. Přestože se pak v takových chvílích snaží o realistické a snad i brutální podání daného neštěstí, narazíme na nesrovnalosti, které dojmy sráží až do komických rovin. Alek například v jedné části příběhu upadne do zajetí, a byť ho paní Flewellingová nechá mučit, zároveň přichází s důvodem, proč ho nelze mučit všemi způsoby a na maximum. Nebo proč vlastně vůbec není ohrožen na životě. Důvody jsou to přitom značně pochybné a postrádající logiku, takže místo toho, abyste nebohého ubožáka litovali, přemýšlíte, co tím sakra kdo chtěl říct. Sice pak v tomto ohledu přijde jisté překvapení, jiní autoři by z něj ovšem dokázali vytěžit mnohem víc a čtenáře by doslova zdrtili. Při čtení Příchodu tmy si řeknete maximálně: „To je všechno?“ Noční běžci jsou v každém ohledu plyšovou fantasy, a kdyby se nesnažili napodobit mnohem krutější díla, udělali by lépe.

Doposud jsme si vyjmenovávali jen chyby, s nimiž se lze setkat. Autorka není zrovna nejbrilantnější spisovatelkou, byť dokáže zabavit, pokud nehledáte nic náročného. Štěstí ve stínech rovněž obsahovalo mnoho řemeslných chyb (prakticky těch samých), ale dokázalo od nich dobře odvést pozornost a zabavit čtenáře jinak. Ono zabavení spočívalo v hlavních aktérech, v jejich rozvíjejícím se vzájemném vztahu a v dialozích, které nešlo popsat jinak než zábavnými. Příchod tmy má sice všechny tyto složky také, nefungují však už s takovou silou. Přestože vztah mezi Seregilem a Alekem zdaleka není ve své závěrečné fázi a v průběhu děje se nám pomalu přetváří v něco jiného (něco s čím by někteří čtenáři mohli mít problém, pokud jim série zčistajasna spadla na hlavu), vývoj to není tak dramatický a proměnný jako předtím. Spíše se nám dostává poněkud humorné epizody, v níž se jedna strana chová relativně uvěřitelně a druhá… ne tak moc. Alek navíc zůstane u svého červenání se na každou půl stranu, což může být chvílemi otravné. Dialogy naštěstí své kouzlo neztratily a stále jsou tím nejlepším, co kniha nabízí.

Pokud vás bavil první díl a jste naladěni na vlnu jednodušších příběhů a pohádkového vnímání světa, bude vás druhý díl bavit téměř stejně. Je o něco horší, do čtení jsem se však nutit nemusela. Ostatně, spousta věcí byla špatně již v jedničce, a pokud jste je nevnímali, nebudete je o moc víc vnímat ani tady. Pokud vás ovšem Štěstí ve stínech nebavilo nebo jste chyby nedokázali přehlédnout, Příchod tmy rovnou vzdejte.

Série: Noční běžci (díl 2.) Překlad: Hana Vlčinská Nakladatelství: Fantom Print Rok vydání: 2011

60 %