„Ozvalo se suché zapraskání, připomínající zvuk lámané suché větve, krk se naklonil do nepřirozeného úhlu a strejda těžce dosedl na sofa. Taková vražda, to bylo jako kdyby z věšáku spadl klobouk, někdo ho zvedl a pověsil zase zpátky. Frank se na mě podíval a znovu uchopil do ruky nůž.“
Kendži se živí jako průvodce zahraničních turistů po vykřičených čtvrtích Tokia. Host cluby, SM bary, turecké lázně, peep show. Žádné exkluzivní kluby, ale místa nižší až střední kategorie. Jeho prací je vědět na co si dávat pozor, aby hosta nikde nenatáhli, a která místa jsou bezpečná a která nikoliv, znát nejrozmanitější věci, po nichž by cizinci táhnoucí za sexuální turistikou mohli toužit. Ke své práci přistupuje s nadhledem. Nevadí mu, ale nechce ji dělat do konce života. Jeho snem je našetřit si na cestu do Spojených států a postavit se tam na vlastní nohy. Do té doby je ochoten smířit se s laciným bydlením a instantním jídlem, které mu domácí kuchyní občas zpestří jeho středoškolská přítelkyně.
Frank měl být dalším neškodným Američanem, kterého na pár večerů provede po barech, vyinkasuje prachy a za půl roku už si na něj ani nevzpomene. Už od prvního setkání se však ukazuje, že to nebude jen tak. Frank totiž Kendžimu neustále lže. Jedna lež za druhou od jména a původu, až po historky z minulosti. To by Kendžimu ani tak nevadilo. Konec konců mu může být nějaký Američan ukradený. Od první chvíle má však z Franka nepříjemný pocit. Jako by každá buňka jeho těla byla nepřirozená a křičela: "Dej si na mě pozor!" Jeho náladě nepřispívá ani případ brutálně zavražděné středoškolačky, který se stal těsně předtím, než se s Frankem setkal. Po prvním večeru je odhodlaný nechat tento kšeft plavat a s Frankem se už nikdy nesetkat. Kousek něčeho, co by mohlo být lidskou kůží, přilepený na jeho bytových dveřích a následný telefonát od Franka ho však přinutí změnit názor.
Dojmy
Spousta lidí říká, že Haruki Murakami je jedním z mála japonských autorů, kteří píší v silně západním stylu. Pro mě však tuto definici naplňuje spíše jeho jmenovec Rjú, z něhož mám opravdu pocit, jako kdyby všechny jeho knihy napsal někdo se západní mentalitou a skvělou znalostí japonských reálií.
V polévce miso nenajdete žádné obsáhlé popisné pasáže týkající se malicherností. Je to syrová útlá novela, jejíž každé slovo přináší svědectví o nejtemnějších částech japonské moderní společnosti. Tokijské vykřičené čtvrti jsou zde vykresleny jako útočiště lidí, kteří během svého života ztratili cestu, nebo ji dokonce nikdy ani nenašli. Postavy, které Kendži a Frank míjí, jsou prázdné, z vlastního rozhodnutí slepé ke všemu kolem, zatvrzené proti lidskému neštěstí. Ústřední dvojice prochází světem, který by podle veřejného mínění neměl vůbec existovat. Přesto stačí trocha samoty, pár kapek alkoholu nebo nuda na párty a vykřičená čtvrť nabídne otevřenou náruč každému, od spořádaného úředníka po studentku vysoké školy. Nabídne lék na všechny temné bolístky našich myslí, o nichž se snažíme tvrdit, že je nemáme, a slibuje, že o nich bude mlčet. Tento nevšímavý a citově mrtvý svět se však otřese do základů, když se dostane do rozporu s Frankovým iracionálním násilím a emoční nestabilitou. Tam, kde dřív byla jen netečnost, je nyní nejhlubší strach, hrůza a znovu objevená chuť žít.
Příběh vnímáme skrze Kendžiho a celá novela je spíše o jeho myšlenkových pochodech než o ději samotném. Kendži se zprvu snaží potlačit své ničím neopodstatněné pocity, které z Franka má. Snaží se se přesvědčit, že je to jen další obyčejný, byť trochu zvláštní Američan. Strach v něm však i přes všechna logická odůvodnění sílí a to ho nutí společníka studovat a rozebírat každou maličkost na něm. Když se pak během druhé noci stane svědkem Frankova brutálního násilí, je Kendži otřesen. Vlivem šoku je jeho osobnost a vůle oslabena a on se pomalu propadá do Frankova podivného světa příčin a následků, logických paradoxů a nesmyslných úvah, které ospravedlňují mučení a vraždy. Frankova moc nad jeho životem a nejniternější touha přežít ho donutí Američana chápat a dokonce s ním i soucítit. Když pak strach ustoupí, zhrozí se Kendži nad tím, co se ním dělo. Pochopí, jak křehká je hranice mezi duší netvora a civilizovaného člověka.
Přestože násilná scéna je zde velmi brutální, tedy nevhodná pro osoby se slabší povahou, v knize nejde o násilí jako takové. Cílem Polévky miso není za každou cenu šokovat páchanými krutostmi jako spíše ukázat, jakými proměnami prochází lidské myšlení při setkání s extrémní situací. Nejde o to, co Frank dělá, ale o to, co přitom Kendži cítí. A právě psychologie jeho postavy a její proměny jsou tím, co vás dostane do kolen. Rozhodně jeden z mých nejsilnějších literárních zážitků.
100%
Žádné komentáře:
Okomentovat