pondělí 21. září 2015

Sestry Makiokovy - Džuničiró Tanizaki

"Následujícího dne se Jukiko začala za pomoci obou svých sester strojit již od tří hodin odpoledne. Také Teinosuke přišel z kanceláře dříve domů, takže se do pokoje plného příprav a shonu ani nevešli. Teinosuke byl opravdovým znalcem na vzory kimon, způsob jejich nošení či ženské účesy a s oblibou takové horečné ženské přípravy sledoval. Hlavně však chtěl dohlédnout na to, aby byly do šesti hodin opravdu hotovy, protože - jak jej již zkušenosti poučily - jakmile se sestry jednou začaly oblékat, zcela ztrácely pojem o čase."

Série: -
Překlad: Vlasta Winkelhöferová
Nakladatelství: Nakladatelství Svoboda
Rok vydání: 1977

Předválečné Japonsko bylo zajímavou směsí ryze japonských tradic a západních novot, které se čile stávaly součástí každodenního života. Na ulicích se vedle sebe procházely ženy v západních kostýmcích i kimonech, rodiny na oběd vybíraly mezi japonskou či zahraniční restaurací, o zábavu se staralo tradiční japonské divadlo či západní filmy. Bylo to krátké období uvolnění, během něhož se země otevřela světu a na jehož konci se začala zase zavírat a domácí poměry přituhovat. Právě v tomto období můžeme sledovat příběh čtyř sester z kdysi bohatého a významného rodu Makioka, které si pomalu zvykají na skromnější poměry střední třídy a které se snaží žít život podle svých představ.

Nejstarší Curuko si nejvíce pamatuje na období, kdy její otec ještě mohl pořádat honosné bankety a rozhazovat peníze, jak si zamanul, a proto pokles majetku a tím i rodinného jména nese nejhůře. Vdávala se první a její manžel Tacuo je současnou hlavou rodiny. Rozhodl se sice nejít ve stopách pana Makioky a rodinný podnik uzavřít, je však odhodlán pro rodinu jako takovou udělat co nejvíce a snaží se ji vést pevnou rukou. Tím se však rozhádal se svými švagrovými a vztahy napravuje jen těžko.

Sačiko se vdala druhá a vede spokojený život po boku svého manžela Teinosukeho. Má malou dcerku, a přestože by její mladší sestry měly žít spíše v Hlavním domě se starší Curuko, jsou jejími stálými společnicemi a jejich životní strasti jsou jejími. S oběma má blízký vztah, a přestože jsou každá jiná, snaží se je podporovat v jejich způsobu života.

Jukiko je zosobněním japonského ideálu krásy a tradiční výchovy. Nosí převážně kimona, je tiché, mírné povahy a ráda by následovala příklad svých straších sester a co nejdříve se vdala. Otázka jejího sňatku však není snadná. Pochroumané rodinné jméno a úbytek jmění, nemluvě o jejích přibývajících letech, odradily ty nejlepší partie a ona se tak musí potýkat s potenciálními partnery, kteří nejsou úplně podle představ rodiny a často i jejích. Iluze rodiny Makiokových tak neustále narážejí na realitu a k prozření přicházejí až pozdě.

Nejmladší z rodiny je pak Taeko. Ta je přesným opakem své sestry Jukiko. Shlédla se v západní módě, je svérázná, živá a ráda by se osamostatnila. Chce si vydělávat, vybrat si manžela dle vlastního uvážení a nejlépe se nadobro oprostit od svého švagra Tacua, aby o svém životě mohla rozhodovat bez ohledu na názor Hlavního domu. Předválečné Japonsko a rodina tak tradičního založení jako jsou Makiokovy však nejsou vhodným prostředím pro emancipaci.

Dojmy

Sestry Makiokovy jsou románem ze života. Příběh nás provází několika lety života čtyř sester, přičemž nám postupně rozkrývá jejich dobré a špatné stránky, jejich sny, touhy, úspěchy i přešlapy. Přestože je příběh vzácně okořeněn skutečně napínavou situací, například tajfunem, který zaplaví půlku Ósaky, sestává se většina dramat z mnohem civilnějších, lidštějších a nám bližších událostí jako je soužití více lidí pod jednou střechou, střet zájmů jednotlivce a rodiny jako celku, nebo dopadu neovlivnitelných věcí, jakými jsou štěstí a smůla, na každodenní život jednotlivce a jeho nejbližších.

Ústředním motivem knihy je pak jednoznačně manželství a jeho důležitost v životě ženy. Zatímco Jukiko si nic jiného nepřeje a, přestože je v otázce manžela často přehnaně vybíravá a tvrdohlavá, v manželství vidí smysl svého života, Taeko jej vnímá jako nutné zlo. Nebrání se manželství jako takovému, spíše formě, kterou vyžaduje její rodina. Ona si chce manžela vybrat svobodně, podle svých osobních preferencí a citů, avšak její rodina, tak jako mnohé jiné tehdy a dokonce i dnes, v manželství vidí spíše příležitost k posílení společenského statusu. Tím se dostáváme k miai.

Miai jsou dohodnuté sňatky, během nichž se dvě rodiny skrze prostředníka dohodnou na zahájení svatebního jednání. Během oficiálního setkání obou zainteresovaných, se svědky a prostředníky, kteří dohlížejí na plynulý průběh, pak dojde k oťukávání nebo zpečetění dohody, přičemž obě strany navíc najímají detektivy a nechávají se navzájem prověřit do nejmenších detailů od příjmů, majetku, pověsti, rodinné anamnézy až po nevěstinu předpokládanou schopnost porodit hodně synů. Takových jednání v knize proběhne několik a krom toho, že skrze ně můžeme sledovat, jak nároky rodiny Makioka ze zoufalství klesají, pro mě byly asi nejemotivnější věcí v celém románu. Pro současného emancipovaného člověka (protože potenciální ženich na tom nebyl o moc lépe než potenciální nevěsta) je naprosto nemyslitelné, že by ho rodina někam přivedla a pak nechala posuzovat jako dobytek na trhu. Tady je před vás však podobná situace předložena jako naprosto běžná a normální a obavy postav plynou z úplně jiných věcí než u vás. Zatímco oni se bojí, aby neudělali přešlap, vy nechápavě koukáte a nevíte, máte-li být šokovaní nebo znechucení, že tam vůbec sedí a podstupují to.

Chvilková přílišná odlišnost od dnešního západního člověka mi trochu bránila se sestrami soucítit. Obzvláště zatvrzelá a od reality odtržená Curuko a zamlklá Jukiko mi byly vyloženě nesympatické. Sačiko, která byla středobodem rodiny a snažila se všechny strany udržet v rovnováze, byla zajímavou postavou, byť ne bez špatných stránek. Pro mě však jednoznačně vítězila Taeko, s níž jsem se mohla nejvíce ztotožnit. Byť i ona nakonec měla na svědomí celou řadu špatných rozhodnutí, byla pro mě po většinu času skutečnou hrdinkou příběhu a zatímco neštěstí jejích sester vycházelo spíše z nich samých, jejím nepřítelem byla tehdejší společnost, což jejím útrapám dodávalo na zvláštním lesku.

Sestry Makiokovy jsou tedy románem pro milovníky příběhů z běžného života. Nejde však o plochý a nevýrazný příběh, jak by se snad mohlo na první pohled zdát, protože v sobě i přes občasnou rozvleklost ukrývá mnoho zajímavých myšlenek. Rozhodně si jej přečtěte, pokud se zajímáte o japonskou kulturu či emancipaci žen, ale vynechat by ho neměl nikdo, kdo má rád civilní témata a drama ukryté za maskou všedních dní.
85%

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Domnívám se, že rozdíly v charakterech mezi čtyřmi sestrami Makiokovými jsou Tanizakiho majstrštykem.
Nemohu odsoudit Jukiko, i když jedná často zdánlivě nelogicky až iracionálně, zejména tím, že se není schopna mezi nápadníky rozhodnout. Zdá se mi, že je až příliš svázaná tradicemi, s nimiž se ale v zásadě smířila.
Stejně tak nelze Taeko vyčítat, že chce být nezávislá a samostatná a na nějaké tradice a společenské konvence víceméně kašle. Bohužel, svým chováním nechtěně ubližuje své rodině, nejvíc právě sestře Jukiko. Rodinná soudržnost mezi sestrami, i přes naznačené neshody, je podle mého názoru hlavním poselstvím a také velkou předností románu.

Valda