"Co mám tedy dělat, pane?" Hněv se z jejího hlasu vytratil a zoufalství změkčilo tvrdost jejího pohledu, nicméně opětovala jeho pohled s beznadějnou hrdostí, ze které se mu svíralo srdce. "Jediné, co žádám od své královny a svého království - jediné, co jsem kdy žádala - je spravedlnost, mylorde. To je to jediné, co mám právo žádat, ale mám na ni právo. Není snad právě to, čím se lišíme od liďáků?" Trhl sebou a ona tím tichým, prosebným hlasem pokračovala: "Nerozumím politice, pane. Nechápu, co dává Pavlu Youngovi právo ničit všechno, na co sáhne, a schovávat se za důležitost kompromisu a politického konsensu. Ale chápu povinnost a všeobecnou slušnost. Chápu spravedlnost, a pokud mi ji nikdo jiný nemůže poskytnout, tak si ji pro jednou, jen pro tentokrát, chci zjednat sama, ať to stojí, co to stojí."
Série: Honor Harringtonová (díl 4.)
Překlad: Jiří Engliš
Nakladatelství: Bohuslav Svoboda - Polaris
Rok vydání: 2001
Honor Harringtonová, nadějný důstojník Mantichorského královského námořnictva, dokázala u stanice Hancock porazit přesilu nepřátelských lodí Lidové republiky Haven a uštědřila tak dlouholetému nepříteli svého království drtivou porážku. Ta nakonec v Republice vyústila v politický převrat a uvrhla ji do chaosu, kterého je nutno využít. Otázkou už totiž není, jestli Haven Mantichoře vyhlásí válku, ale kdy začne útočit plnou silou.
Přestože by se mohlo zdát, že se díky revoluci Mantichora ocitla ve výhodě a má možnost svého nepřítele smést, než se dá zase dohromady, ozubená kola politiky se zaseknou. Lord Pavel Young, který se s Honor již dlouhá léta upřímně nenávidí, je před vojenským soudem za zbabělost a jde mu o život. Konzervativní část sněmovny vedená Youngovým otcem se ho snaží zachránit jasným ultimátem – buď bude Young zbaven obvinění, nebo válka s Havenem nebude.
Nejen že by tak Honor musela sledovat, jak Young díky původu opět uniká následkům svých činů, ona se zároveň stává středobodem politického boje, který rozhoduje o osudu celého království. Boje, který se v ničem nepodobá vesmírným bitvám nebo rovným střetům, na něž je zvyklá. Bojem, který se stává osobnějším než kdykoliv předtím.
Dojmy
Čtvrtý díl sci-fi ságy o Honor Harringtonové je jiný než ty předchozí. Zatímco v minulosti Honor čelila nepřátelům z kapitánského křesla své bitevní lodi a jejími zbraněmi byla bezchybná taktika a palebná síla, teď se ocitá na politickém kolbišti, jehož zbraně a tahy jsou mnohem nenápadnější, složitější, avšak stejně smrtelné. Autor Honor doslova vytrhl z jejího přirozeného prostředí, v němž měla nade všemi převahu, a vhodil ji mezi vlky připravené ji roztrhat.
Stejně tak se (opět) změnil pohled na Honor samotnou. Zatímco v prvních dvou dílech byla především vojákem a stratégem a ve třetím se rozvinula její ženskost, Pole potupy se dostává až na samou dřeň jejího charakteru. Nepřítel a bitva, jež má před sebou, jsou příliš osobní, příliš se dotýkají jejího skutečného já. Pavel Young a jeho spojenci neútočí na vojáka nebo politika. Útočí na samotnou Honnor a tak jim Honor, člověk zbavený všech masek, titulů a uniforem, odpovídá tou nejupřímnější zlobou a nenávistí. Je totiž rozhodnutá tentokrát věc za každou cenu dotáhnout do konce a Pavla Younga se nadobro zbavit. Jak už tomu ale u podobných střetů bývá, nakonec je těžké říct, jestli na konci někdo vyvázl jako vítěz nebo jestli jsou jen poražení.
Nenávist a její vliv na život člověka jsou rozhodně nejsilnější emocí knihy. Ne však jedinou. Honor nezůstává sama ani v nejtemnějších časech a má kolem sebe celou řadu lidí, kteří se snaží zachránit její kariéru i jí samotnou. Zde nám opět prosvítá autorovo černobílé vnímání světa, v němž jsou kladní hrdinové zosobněním cnosti, zatímco jejich protivníci nedokáží projevit ani jednu jedinou kladnou vlastnost. Tato vada na kráse byla citelná již v předchozích dílech a upřímně nevěřím, že se jí v sérii někdy zbavíme. Což je škoda, protože jinak dobré military záležitosti dodává pohádkového nádechu, který k ní příliš nepasuje.
O něco realističtěji již působí politické prostředí a mocenský boj. Honor je vystavena prakticky všemu, s čím se v politice lze setkat, pokud se situace vyhrotí. Neustálé sledování novináři, mediální souboj překroucených informací, vydírání, tiché dohody, snaha dosáhnout ryze osobních cílů skrze oficiální funkce a nakonec i výhružky a nájemní vrazi. Zatímco Honořini přátelé a spojenci jsou na takový způsob jednání uvyklí a vědí, jak se bránit, Honor je ztracená a jen velmi pomalu se učí hledět za roh. Co však postrádá na zkušenostech, to vynahrazuje svým ocelovým odhodláním.
Pole potupy, pojmenované naprosto precizně, nám nenabídne ani jednu vesmírnou bitvu. Honořina loď vlastně nikdy ani neopustí opravárenský dok. I přesto mi však přišla zatím nejlepším dílem série. Emoce v ní byly syrové a prudké, nepřátelé hmatatelní a co víc, byl to zatím jediný díl, který mě donutil se o nepřekonatelnou Honor bát. David Weber tak opět dokázal, že své román neseká jako Baťa cvičky, ale že dokáže svůj svět a postavy v něm posunovat a ukazovat je v novém světle. Těším se, s čím novým se setkám v příštím díle.
Přestože by se mohlo zdát, že se díky revoluci Mantichora ocitla ve výhodě a má možnost svého nepřítele smést, než se dá zase dohromady, ozubená kola politiky se zaseknou. Lord Pavel Young, který se s Honor již dlouhá léta upřímně nenávidí, je před vojenským soudem za zbabělost a jde mu o život. Konzervativní část sněmovny vedená Youngovým otcem se ho snaží zachránit jasným ultimátem – buď bude Young zbaven obvinění, nebo válka s Havenem nebude.
Nejen že by tak Honor musela sledovat, jak Young díky původu opět uniká následkům svých činů, ona se zároveň stává středobodem politického boje, který rozhoduje o osudu celého království. Boje, který se v ničem nepodobá vesmírným bitvám nebo rovným střetům, na něž je zvyklá. Bojem, který se stává osobnějším než kdykoliv předtím.
Dojmy
Stejně tak se (opět) změnil pohled na Honor samotnou. Zatímco v prvních dvou dílech byla především vojákem a stratégem a ve třetím se rozvinula její ženskost, Pole potupy se dostává až na samou dřeň jejího charakteru. Nepřítel a bitva, jež má před sebou, jsou příliš osobní, příliš se dotýkají jejího skutečného já. Pavel Young a jeho spojenci neútočí na vojáka nebo politika. Útočí na samotnou Honnor a tak jim Honor, člověk zbavený všech masek, titulů a uniforem, odpovídá tou nejupřímnější zlobou a nenávistí. Je totiž rozhodnutá tentokrát věc za každou cenu dotáhnout do konce a Pavla Younga se nadobro zbavit. Jak už tomu ale u podobných střetů bývá, nakonec je těžké říct, jestli na konci někdo vyvázl jako vítěz nebo jestli jsou jen poražení.
Nenávist a její vliv na život člověka jsou rozhodně nejsilnější emocí knihy. Ne však jedinou. Honor nezůstává sama ani v nejtemnějších časech a má kolem sebe celou řadu lidí, kteří se snaží zachránit její kariéru i jí samotnou. Zde nám opět prosvítá autorovo černobílé vnímání světa, v němž jsou kladní hrdinové zosobněním cnosti, zatímco jejich protivníci nedokáží projevit ani jednu jedinou kladnou vlastnost. Tato vada na kráse byla citelná již v předchozích dílech a upřímně nevěřím, že se jí v sérii někdy zbavíme. Což je škoda, protože jinak dobré military záležitosti dodává pohádkového nádechu, který k ní příliš nepasuje.
O něco realističtěji již působí politické prostředí a mocenský boj. Honor je vystavena prakticky všemu, s čím se v politice lze setkat, pokud se situace vyhrotí. Neustálé sledování novináři, mediální souboj překroucených informací, vydírání, tiché dohody, snaha dosáhnout ryze osobních cílů skrze oficiální funkce a nakonec i výhružky a nájemní vrazi. Zatímco Honořini přátelé a spojenci jsou na takový způsob jednání uvyklí a vědí, jak se bránit, Honor je ztracená a jen velmi pomalu se učí hledět za roh. Co však postrádá na zkušenostech, to vynahrazuje svým ocelovým odhodláním.
Pole potupy, pojmenované naprosto precizně, nám nenabídne ani jednu vesmírnou bitvu. Honořina loď vlastně nikdy ani neopustí opravárenský dok. I přesto mi však přišla zatím nejlepším dílem série. Emoce v ní byly syrové a prudké, nepřátelé hmatatelní a co víc, byl to zatím jediný díl, který mě donutil se o nepřekonatelnou Honor bát. David Weber tak opět dokázal, že své román neseká jako Baťa cvičky, ale že dokáže svůj svět a postavy v něm posunovat a ukazovat je v novém světle. Těším se, s čím novým se setkám v příštím díle.
85 %
Žádné komentáře:
Okomentovat