pátek 11. prosince 2015

Fangirl - Rainbow Rowellová

Podle Reaganina názoru byla Cath už tak dost divná. "Jakoby nestačilo, že máš podomácku kreslený plakáty Simon Snowa," řekla včera večer, když se chystala jít spát. "Musejí to být teplý podomácku kreslený plakáty Simona Snowa?"
Cath se podívala na obrázek Simona a Baze, jak se drží za ruce, který měla nad psacím stolem. "Nech je být," odvětila. "Milujou se."

Série: -
Překlad: Jana Kunová
Nakladatelství: Yoli
Rok vydání: 2015

Už když se Cath stěhovala do svého nového kolejního pokoje, věděla, že se jí na vysoké nebude líbit. Možná by na celou záležitost nahlížela optimističtěji, kdyby bydlela se svým identickým dvojčetem jako doposud, ale její sestra Wren se rozhodla, že nové prostředí s sebou přináší i jedinečnou příležitost k tomu, aby každá z nich konečně začala žít svůj vlastní život. Zatímco se tak Wren vrhá do společenského života, navštěvuje večírek za večírkem, uzavírá nová přátelství a střídá kluky jako na běžícím pásu, Cath se snaží přežít v cizím a nepřátelském prostředí. 

Doposud nebyla zvyklá žít sama a stýkat se s cizími lidmi. Celý život strávila se sestrou. Měly společný pokoj, šatník i přátele, ať se stalo cokoliv, vždy tu byly jedna pro druhou. Wren byla jejím štítem před světem a ona o něj teď přišla. Z nutnosti se seznámí se svou novou a poněkud suverénní spolubydlící Reagan a jejím věčně usměvavým přítelem Levim, na kurzu tvůrčího psaní spolupracuje s podobně naladěným Nickem, ale tím její nové známosti končí. Většinu času sedí doma a píše povídky.

Cath je totiž fanynka knižní série o mladém mágovi Simonu Snowovi. A nejen tak obyčejná fanynka. Na stěnách jí visí fanoušky vyrobené plakáty, motivy se svou oblíbenou knižní sérií najdete na jejím hrnku i na oblečení a její povídky, které obvykle párují dotyčného Simona s jeho úhlavním nepřítelem Bazem, mají ohromnou popularitu. Čím více se Cath cítí odstrčená od okolního světa, tím více se noří do své fantazie, a kdyby mohla, zcela se do ní propadne.

Dojmy 

Fangirl na českém i americkém trhu rozhodně vzbudila velký zájem a je těžké nezakopnout na zmínku o ní. Hlavním důvodem vší té fascinace je zcela určitě téma fanynky jako takové. Každý z nás někoho takového známe, ale do světa literatury tyto charaktery příliš nepronikly. Fangirl si tak téměř okamžitě našla cestu do srdcí mnoha fanynek, kterým na stěnách visí neoficiální plakáty a které po večerech píší o svých oblíbených postavách. Mně osobně kniha na tuto strunu zahrála také a musím přiznat, že bylo příjemné si připomenout, proč se mi tento mikrosvět fandomů tolik líbí.

Cath sama o sobě však není jen fanynkou. Jistě, je to její nejvýraznější rys a udává tón většiny jejích interakcí s okolím. Krom toho je to ale také fajn holka. Možná si občas řeknete, že by se měla vrátit nohama na zem nebo se plácnete do čela nad jejím sociálním klopýtáním, ale v zásadě vám nejspíš bude sympatická. Není hloupá, ani sebou nenechá příliš zametat. Občas je možná příliš naivní, ale má ráda svou rodinu, a pokud před ní vyvstane problém, nesloží se v koutku, ale jedná a snaží se ho vyřešit ke spokojenosti všech zúčastněných. Zkrátka je to holka, kterou by za kamarádku bral každý z nás. 

Stejné je to pak i s ostatními postavami. Každá z nich je naprosto odlišná, ale stejně psychologicky propracovaná. Setkáte se jen s několika málo charaktery, ale žádný z nich není zbytečný nebo papírový. Autorka si s nimi dala práci a věnovala jim stejnou lásku a péči, jako věnovala Cath. Rázná a trochu nespoutaná spolubydlící Reagan si sice občas myslí, že Cath spadla odněkud z Marsu, ale nikdy se na ni nedívá skrz prsty. Snaží se jí pomoci postavit se na vlastní nohy a najít sebedůvěru, kterou postrádá. Optimisticky naladěný Levi by se pro ostatní kolikrát rozkrájel a povahou je snad trochu idealizovaným princem, ale i on se dopustí nějaké té boty a je vlastníkem nedostatků. Otec dvojčat je zase ukázkou člověka, který se téměř nehodí pro praktický život a který se občas sám neobejde bez dozoru. Přesto však dělá, co může, aby byl svým dcerám co nejlepším otcem, a nade vše je miluje. Wren pak dokresluje obrázek sesterského vztahu mezi dvojčaty. Ani jedna z nich neměla snadné dětství a každá se s tím vyrovnávala jinak. Wren touží po samostatnosti, ukázat světu, že ji nic nezlomí. Vydává se do víru společenského života, a přestože ji všichni měli vždy za odolnější z dvojčat, situace se jí začíná pomalu vymykat z rukou. 

Pokud jde o postavy, nelze si na nic stěžovat. Jsou skvělé a budete je milovat. Příběh sám o sobě pak také není špatný. Nejde o žádné nervy drásající drama, kterému sotva uvěříte, že se někdy stalo. Napínavé okamžiky tu samozřejmě jsou, ale jejichž ražení je podobné postavám, které je prožívají. Jsou ze skutečného života. Věci, které by mohly potkat každého z nás. Ať už jde o šťastné či nešťastné okamžiky, vyvolají ve vás patřičné emoce a neponechají vás klidným, takže postavám budete fandit nebo jim držet palce, ale zároveň nebudete mít pocit, že jste prožili něco neopakovatelného.

Zajímavé jsou také vsuvky týkající se smyšlené série o Simonu Snowovi. Narazíte zde na několik pasáží z Cathiny povídky Nedej se, Simone popisujících sbližování se mezi dvěma mladými mágy Simonem a Bazem. Mnoho čtenářů se v hodnocení knihy nad těmito úryvky pozastavuje a označuje je za rušivé a zbytečné. A já tomu vcelku rozumím. Dost z nich, jak sami psali, byli fanouškovskými povídkami nepolíbení, takže jim uniká celé to nadšení a atmosféra, které si autor buduje s postavami a se svými čtenáři. Nejspíš se s tím bude potýkat každý „mudla“, který se ke knize dostane. Dobrou zprávou však je, že se tyto části dají snadno přeskočit a o nic důležitého nepřijdete. Milovníkům fan-povídek je však doporučuji. Už jen to, že se Nedej se, Simone vyšvihlo na vlastní knihu, o něčem svědčí.

Prozatím nemám pro knihu nic než chválu a ona opravdu většina z ní dobrá skutečně je. Krom dobře zvládnutých složek však obsahuje i jeden dost významný neduh, který hodnocení celé knihy výrazně stáhl dolů. 

Základní potíží více jak čtyř set stránkové Fangirl je její roztahanost. Autorka naprosto nezvládla dávkování emocí a gradaci příběhu. Často mi přišlo, že píše jen pro psaní samo, aniž by měla nějaký určitý cíl, k němuž chce dojít. Během prvních dvaceti stran se Cath přestěhuje na kolej, nastíní se její vztah se spolubydlící a Levim, naznačí komplikace s Wren a pak se sto stran nic neděje. Ostatní přestávky v ději nejsou tak dlouhé, ale stále jsou časté. Každý dějový posun je tak osamělým ostrůvkem v moři, v němž je zatěžko dohlédnout dalšího břehu. Střídají se tak relativně krátké úseky příběhu, které vzbudily můj zájem, s úseky, během nichž jsem se musela vyloženě nutit k dalšímu otočení stránky a které z knihy i přes její klady udělaly téměř nečitelnou záležitost. 

Je škoda, že Fangirl dopadla, jak dopadla. Mohla to být srdcovka. Kniha, která by se mnou zůstala ještě hodně dlouho a ke které bych se s láskou vracela. Skvělá četba na večery s hrnkem kakaa a vyhřátou postelí. Autorčina nezkrotnost ji však změnila spíše v uspávadlo, které už opravdu znovu číst nebudu. Nad Rainbow Rowellovou však hůl nelámu. Jak jsem již psala, postavy a příběhy vymýšlí dobré, musí jen zkrotit psaní. Snad se to jednou naučí. 
50 %

Žádné komentáře: