Prokleté město – Lisa McMann

„Den za dnem pro Kendall teď ubíhá jako černobílý film. Navykne si na svou otupující rutinu: škola, farma, domácí úkoly, spát. Do školy jezdí dodávkou s Jaciánem a Marlenou, nezávazně si s nimi povídá, ale vůbec si nepamatuje o čem. Ve škole mlčky sedí ve své lavici, automaticky prochází z jednoho dne do druhého, prostě přežívá, a dělá všechno, co jí její porucha nutí dělat. Nic víc, nic míň.“

Kendall je sedmnáct, trpí obsedantně kompulzivní poruchou a bydlí na malém městě v Montaně. Její život je poklidný. Přes léto a podzim vypomáhá na rodinné farmě, zdejší střední školu tvoří jednotřídka, kde není dost žáků na hru na outsidery a sportovce, ve volném čase se věnuje tanci nebo fotbalovým tréninkům a jejím nejlepším kamarádem, společníkem od dětství a skoro-přítelem je Niko, kluk z vedlejšího domu. Žijí na poklidném místě, kde se lidé nezamykají a kde si nechávají klíčky v autech, protože tady se zkrátka nic neděje.

 

Až do dne, kdy zmizí Tiffany Quinnová.

 

Tragická událost zanechá v obyvatelích městečka hořkou pachuť strachu a nervozity, kterou jen posiluje fakt, že nikdo neví, co se s dívkou stalo. Jeden den tu byla a druhý najednou ne. Nikdo neví, jestli odešla, byla odvlečena, či zdali ještě vůbec žije. Navíc se právě krátce před jejím zmizením na jednu farmu nastěhuje nová rodina, na níž ihned padne podezření místních. Kendall se s oběma jejich dětmi setkává následující září ve škole. Zatímco mladší Marlena je přátelská a upovídaná, její straší bratr Jacián je nepříjemný, nepřístupný a budí v Kendall nepříjemné pocity.

 

Po několika měsících se však život na malém městě začne vracet do starých kolejí. Blíží se sklizeň a truchlit se nedá věčně. Jenže pak stejně záhadně zmizí i Kendallin nejbližší přítel Niko a vše začíná na novo.

 

Dojmy

 

Prokleté město je kniha určená čtenářům tak kolem patnácti let a nedostat ji zadarmo k Pevnosti, nejspíš se o ní ani nedozvím. Je to taková knižní jednohubka, kterou i čtecí hlemýžď jako já bez problémů přelouskal za jedno odpoledne. Přestože sloh není nijak vytříbený, ale spíše sází na jednoduchá a jasná vyjádření, kratší souvětí a ničím nevýrazný jazyk, ubíhá čtení rychle a svižně. Na začátku jsem měla trochu problém s přítomným časem, bez něhož by kniha byla nejspíš o něco lepší, ale nešlo o nic nepřekonatelného. Jak někdo poznamenal na Databázi knih, je to trochu jako číst film.
 

Stejně nenáročná je pak i zápletka. Většina knihy se točí kolem trojúhelníku Jacián – Kendall – Niko a jednoznačně tedy jde o další romanci pro mládež. Hlavní hrdinku Kendall považuji na daný žánr za překvapivě snesitelnou a zajímavou, v čemž hraje určitou roli její literárně zajímavá psychická porucha, na kterou však autorka občas kladla až zbytečně velký důraz. Na druhou stranu je tak popisování jejího všedního života o něco zajímavějším. Její hlavní dilema spočívá v „překvapivém“ zájmu, který v ní vzbuzuje nepřístupný a těžko čitelný Jacián, a její něžná oddanost Nikovi, teď navíc zkomplikovaná jeho tajemným zmizením. Kendall začíná pomalu chápat, že to, co cítila k Nikovi, byla spíše sesterská láska než milostný vztah, ale zápasí s pocitem zrady, jenž v ní neustále bouří emoce. Postava Nika samotného zde nemá příliš prostoru. Vlastně je zde popsán jen skrze Kendalliny vzpomínky, v nichž figuruje jako nesmírně empatický a citlivý mladík ochotný kdykoliv komukoliv pomoct. Na druhé straně je zde o něco temnější Jacián, který život na malém městě nesnáší (v čemž mu naprosto rozumím) a který si jen těžko hledá cestu k ostatním. Číst o nich mě bavilo.

 

A pak jsou tu ona zmizení. Řekněme si na rovinu, že veškerá zápletka s pohřešovanými zde hraje druhé housle a vlastně slouží jen k vygradování vztahu mezi Kendall a Jaciánem. Není složitá, má málo prostoru, mluví se o ní jen na začátku a na konci knihy a její závěr je… plochý. Ne stupidní, nebo nelogický. Jen plochý. Nezanechá ve vás vůbec žádné emoce, protože vás celá ta věc od začátku příliš nezajímá. Navíc mi přijde, že veškeré nadpřirozeno zde mohla nahradit fyzická osoba, z hororu by se stal thriller a příběhu by to nijak neuškodilo, spíše naopak by to ryze lidskému tématu dostalo punc skutečnosti.

 

Závěrem tedy Prokleté město doporučuji, pokud se vám náhodou dostane do ruky, nemáte na odpoledne co číst a chcete něco lehčího. Pokud si raději zakládáte na kvalitnější literatuře (a to i v rámci fantasy romancí), poohlédněte se jinde.

60%