Demonata - Darren Shan

Postupně se to lepší. Přestávám tolik toužit po lécích a už nemám záchvaty zvracení. Jenže nedělám tak rychlé pokroky, jak lékaři předpokládali. Pořád sklouzávám zpátky, do světa zlých snů, a ztrácím kontakt s realitou. Nemluvím s ošetřovateli a doktory na rovinu. Neprobírám s nimi svoje strachy a bolesti. Někdy nesouvisle blábolím a nejsem s to si vyložit, co říkají lidé kolem mě. Anebo stojím a celý den civím s některého ústavního okna na strom nebo keř. Anebo ráno vůbec nevylezu z postele, ať se ošetřovatelé snaží sebevíc. Peru se s nimi. Nevěří tomu, co jim vykládám, takže mě nemůžou úplně pochopit, a tím pádem mi ani nemůžou skutečně pomoct. Proto se bráním. Ze strachu a ze vzdoru.

Čarodějčina dcera - Adéla Rosípalová

"Rozdělávám vzkaz a v duchu si ho přečtu.

'Mám ti vyřídit, že po vyučování budeš mít takovou "oddechovou" lekci kouzlení.'

Pokrčím rameny. Nejspíš od Tinka nebo Archisse. Utrhnu papír z vlastního poznámkového bloku a rychle naškrábu:

'Tak vyřiď tomu, co mi to vyřizoval, že mu vyřizuju, že jsem po škole. Jestli je to nutný, tak ať si to vyřídí se Snapem.'

Brandon papírek zachytí a pak se usměje nad mými hrátky se slovy."

Prokleté město – Lisa McMann

„Den za dnem pro Kendall teď ubíhá jako černobílý film. Navykne si na svou otupující rutinu: škola, farma, domácí úkoly, spát. Do školy jezdí dodávkou s Jaciánem a Marlenou, nezávazně si s nimi povídá, ale vůbec si nepamatuje o čem. Ve škole mlčky sedí ve své lavici, automaticky prochází z jednoho dne do druhého, prostě přežívá, a dělá všechno, co jí její porucha nutí dělat. Nic víc, nic míň.“