"Z hromady trouchnivějícího nábytku vytáhl židli a snadno ji rozlámal, ačkoliv měla silnou trnož. Byl to poněkud groteskní pohled, zvlášť když to prováděl s elegancí a neotřesitelným klidem v tváři. Dělal jen to, co dokáže každý upír, štípal ty tlusté kusy dřeva na třísky, ovšem dělal to způsobem, jaký svede jenom upír. Nebylo na něm nic lidského. Dokonce i jeho půvabné rysy a tmavé vlasy nabývaly znaků charakteristických pro příšerného anděla, který měl s námi ostatními upíry podobnost jen povrchní. Kabát ušitý na míru byl hotová fata morgana. Přestože jsem se k němu cítil přitahován snad silněji než k jakémukoli jinému tvorovi kromě Claudie, vzrušoval mě způsobem, jenž se podobal strachu."
Když se Louis stal upírem, byl mladý, naivní a v sevření výčitek svědomí nad smrtí mladšího bratra. Upíru Lestatovi, jehož podmanivý hlas, sebevědomí a nadpřirozená krása chlapce zcela odzbrojily, proto nedalo příliš práce ho přesvědčit, že nesmrtelný život je tím nejlepším, pro co se může rozhodnout. Zprvu ho čekal zcela nový svět. Vše kolem sebe vnímal zostřenými smysly, odhaloval tajemství krve a povznesl se nad smrtelné starosti. Postupem času však začínají vyplouvat na povrch Lestatovy špatné vlastnosti, které mezi oba zasejí zrnko svárlivosti.
Lestat potřeboval někoho, kdo by mu spravoval majetek a postaral se tak o financování jeho velmi nákladného životního stylu. Také chtěl společníka, který by mu byl oddaný a ve všem ho bez řečí následoval a mírný, a v obchodních záležitostech zdatný Louis se mu proto jevil jako nejlepší volbou. Aby se pojistil, že mu jeho nový životní druh nikam neuteče, připoutal ho k sobě citovým vydíráním a neochotou prozradit jakoukoliv informaci o ostatních upírech nebo o tom, co bytí upírem vlastně obnáší. Louis se tak ocitá v izolaci, kterou naruší až malé děvčátko Claudia, jíž promění poté, co ji málem zabije. Rozmíšky na čas utichnou a trojice proplouvá dekádami nepovšimnuta smrtelníky, uzavřena ve svém malém soukromém světě. Čím více však Claudiina duše dospívá, tím je jasnější že to bylo jen ticho před bouří. Osoba, která se na čas stala útěchou teď mezi Lestata a Louise vnáší mnohem větší rozpory než kdy dříve a znovu otevírá otázku ostatních upírů.
Dojmy
Je těžké, ne-li zcela nemožné se vyhnout zmínkám o této knize, potažmo velmi úspěšnému filmu, který byl podle ní natočen. Já osobně film miluji, díky čemuž jsem ke knize přistupovala s velkými očekáváními. Ta však bohužel nedošla naplnění.
Jako první mě zaujal jazyk vyprávění. Je košatý, plný kudrlinek a s bohatou slovní zásobou. To co mě však zprvu nadchnulo, mi po čase začalo lézt krkem. Než se totiž autorka, potažmo Louis, skrze kterého je nám příběh prezentován, vymáčknula, měla jsem pocit, že mi zešedivěly všechny vlasy. Také veškeré popisy byly až příliš bohaté a obsáhlé, obzvláště, jednalo-li se o popis upíra, kteří byli všichni nejkrásnější, nejúžasnější, nejstylovější a vůbec nej, nej, nej. Bylo to ubíjející a já zoufale prahla po dialozích, které měly svižnější tempo.
Druhou věcí, která mě praštila do očí, byla frustrace. V celé knize nenajdete ani jednu sexuální scénu, a přesto jsem se nemohla zbavit dojmu, že to vlastně o ničem jiném není a že minimálně hlavní hrdina by nějaký potřeboval. Nejlépe ihned. Tady musím varovat, že téměř všechny postavy jsou mužské a to, jak se všichni vzájemně obdivují a vyzdvihují svoji krásu, ve vás vzbudí pocit homo-romance, i kdybyste ji tam vidět nechtěli. Na druhou stranu je zde jedinou významnější ženskou postavou Claudie v těle pětileté dívky a to vám teprve zamotá hlavu morálními otázkami.
Vůbec největším hororem pro mě však byly Louisovy vnitřní monology, v nichž až s patologickým zaujetím rozebíral svoje pocity a téměř s nadšením se koupal ve vlastních depresích a marnosti. Tohle tvoří minimálně třetinu knihy, ne-li více, a já se nemohla ubránit duševním výkřikům: "Tak sakra zvedni zadek a něco s tím udělej!" Jenže něco udělat, změnit, aktivně se zapojit do vlastního života, to nebylo mezi jeho vlastnostmi. Veškeré životní kroky a změny, které se u něj udály, měl obvykle na svědomí někdo jiný. On sám prostě jen seděl a dumal.
Proč jsem tedy knihu vůbec dočetla? Trvalo to dlouho a s každým odložením vyvstala otázka, proč ji znovu otevírat. Odpověď však byla stále stejná - protože Louis zde není jediná postava a protože mě všichni kolem něj neskutečně zajímali. Lestat je ukázkový sobecký parchant, ale bavil mě. Měl šmrnc, říz a vtip (v až morbidním slova smyslu) a přestože byl jeho život dlážděn zničenými životy, fascinoval mě. Stejně tak Claudie byla zajímavá. Autorka v ní skvěle zvládla vykreslit malé brutální zvířátko, které nikdy nemělo čas si vyvinout svědomí, jež by později mohlo zavrhnout. Když se Claudie stala upírem, bylo jí asi pět let a ještě ani pořádně nechápala, co je to být člověkem. Krásně se v ní tedy snoubí dětská nevinnost a panovačnost s ledově chladnou nemilosrdností a krutostí. Dokonce i Armand mi přišel chvílemi jako postava hodná pozornosti. Sice byl tak trochu Louisem v bledě modrém, ale jelikož není pořádně známa ani jeho minulost ani jeho myšlenky, vzbuzoval přinejmenším zvědavost.
Právě kvůli těmto postavám se nejspíš pustím i do druhé dílu, doufajíc, že když se jmenuje Upír Lestat, nebude po Louisovi ani vidu, ani slechu a že se styl psaní alespoň trochu přizpůsobí jeho charakteru. Upřímně řečeno bych ale raději uvítala kvalitní film.
40%
Žádné komentáře:
Okomentovat