pondělí 3. srpna 2015

Vetřelec - C.J. Cherryh

"Já ti nevím," pronesla Ilisidi do sténání kůže a řinčení kruhů na postroji. "Vyhodit mě z domu. Poslat své služebnictvo, aby mě vyhodilo z domu..."
"Babičko." Tabini svíral pušku. Pažbu si opřel o bok a hlaveň namířil do nebe. "Jeden se omlouvá. Jeden ten dům potřeboval. Úřední záležitost. Jeden věděl, že ty budeš mít jasno v tom, ke kterému sousedovi jít."
"A tvoje ostraha na to nepřišla?"
"Ne, když v tom byl tvůj přesvědčivý šarm, ne, světlo mých dní. Můžeme vyrazit?"

2. díl série Atevi

Bren Cameron za sebou měl peklo, ale nebylo mu dopřáno, aby si oddechnul. Přestože byl poslán na Moisferu, aby se zde zotavil ze svých zranění utržených během atevských mocenských bojů vyvolaných příletem lidské vesmírné lodi, zdržel se zde sotva tak dlouho, aby ho chirurgové dali dohromady a ještě částečně pod narkózou ho obratem poslali zpět do Šejidanu, hlavního města nejmocnější asociace na planetě Atevů, aby zde uklidnil poměry a minimalizoval další škody. Ocitá se tak uprostřed politického vroucího kotle, aniž by si přesně vybavoval, co mu jeho vedoucí řekli, měl aktuální informace nebo věděl, co se vlastně děje.

Vesmírná loď zcela jasně komunikuje s moisferskou vládou, což atevské kruhy znervózňuje. Všichni se bojí nové války mezi Atevi a lidmi a na Brena se tak ze všech stran vyvíjí nátlak, aby vysvětlil, o čem spolu komunikují. Bren však nemá k informacím přístup, protože ho moisferská vláda odstřihla. Jistým kruhům by totiž na jeho místě vyhovovala spíše Deana Hanksová, svérázná a tvrdohlavá žena, která není zvyklá reagovat na jemné nuance v atevské komunikaci, díky čemuž před Brenovým příjezdem jen rozvířila vody a situaci zhoršila.

Nejenže teď musí Bren atevským numerologům nějak správně vysvětlit nadsvětelný pohon, který jejich fanatická víra v čísla popírá, ale navíc je postaven před zásadní dilema - má Atevům prozradit věci, které by neměl, a na vlastní pěst navázat spojení s lodí a vyjednávat s ní ve jménu Tabiniho, vládce asociace, nebo by se měl držet předpisů a nečinně sledovat situaci? Pokud by se vše povedlo, mohlo by mu to projít. Pokud ne, byl by prohlášen za zrádce. Opět se tak dostává mezi kladivo a kovadlinu, aniž by si byl jistý, o co komu jde. A jako by toho nebylo málo, jeho vztah s Jago, osobní ochránkyní, se začíná komplikovat a do té doby dobré vztahy s Tabiniho babičkou Ilisidi vyostřovat.

Dojmy

Druhý díl série Atevi je hodně podobný tomu prvnímu. Rozhodně tím však nechci říct, že by autorka jela přes kopírák a nepřidala nic nového. Právě naopak, příběh se posouvá, a byť se záležitost s lodí o mnoho nepohne, doslova zde visí ve vzduchu jako neustálá hrozba všem stranám. Přestože se některé moisferské kruhy chtějí za každou cenu s posádkou spojit a získat ji na svou stranu, existují zde i lidé, kteří si moc dobře uvědomují, jak posádka shlížela na jejich předky. Obávají se proto, že pro loď budou jen zdrojem surovin, že jen vezmou, co potřebují, a odletí, aniž by se starali, jaké následky to pro komunitu bude mít. Atevové se obávají narušení do té doby relativně fungující rovnováhy a dalšího pokusu o rozmach lidí, a posádka lodi zase vůbec netuší, jak to na planetě funguje a komu mají věřit. Scénářů je nepřeberné množství, ale dokud každý z hráčů neodhalí alespoň nějakou svou kartu, zůstanou všichni v patové situaci. Díky tomu všemu se nemůžete zbavit pocitu, že je katastrofa na spadnutí a na začátku každé stránky zatajujete dech.

Děj tedy přináší mnoho nového a slibuje mnoho zajímavého i v dalším díle. To, co na mě působilo téměř totožně, byla atmosféra knihy a pocity, které ve mně vzbuzovala. Fascinace tajemnou kulturou Atevů, která se nám sice opět o něco málo poodhalí, ale stále je příliš cizí, abychom ji zcela pochopili, napětí a strach z neznámého, stres a frustrace z nemožnosti správně vyjádřit složité věci. Zůstalo tedy přesně to, co se mi tolik líbilo už v prvním díle, a já jen doufám, že tyto dojmy přetrvají i do dalšího dílu série. Bren stále řeší překladatelské problémy, stále zápasí s rozdílností vztahů mezi lidmi a Atevi, stále přemýšlí, jak svým nejbližším vysvětlit, co je to mít rád. To ovšem znamená, že pokud vás v prvním díle nezaujala překladatelská rovina a spíše přemýšlivé než akční tempo knihy, nebude se vám líbit ani druhý díl. Opět je to spíše o úvahách a opět se všechno drama odehrává u pracovních stolů.

Konstantní zůstává i Brenova postava, která se vlastně nikam neposunuje, nijak se nevyvíjí. Když se to tak vezme, odehrávají se oba díly v relativně krátkém časovém úseku a tak ani není vývoj nutný. Rozhodně se však vyvíjejí vztahy a osoby kolem něj. Krom prohlubujícího se přátelství, které pociťuje k Baničimu, a poněkud složitým citům vůči Jago, ve druhém díle také konečně trochu poodhalujeme "lidskou" stránku Atevů. Obzvláště Tabini, jehož charakter mě fascinoval již v prvním díle, zde sestupuje z pomyslného stupínku vzdáleného a nedosažitelného boha vládce a je ukázán v civilnějším světle, díky čemuž ho miluji o to víc. A právě proto má druhý díl o žďibíček lepší hodnocení.

Jedinou skutečně významnou vadou na kráse jsou korektury. Překlepy, chyby, nekonzistentní vykání/tykání mezi Brenem a Hanksovou bylo ve Vetřelci bohužel častým jevem. Originální myšlenka knihy jako taková je však dobrá, a proto by byla škoda o ni přijít jen kvůli české nedůslednosti.

85%

Žádné komentáře: