Štěstí ve stínech - Lynn Flewelling

Seregil netrpělivě mávl rukou. "Dostat tě ven bylo vzhledem k okolnostem tvého zajetí to nejmenší, co jsem mohl udělat. Ale teď mluvíme o tom, co chceš ty, Aleku, a nejen zítra, nejen příští týden. Čestně, opravdu hodláš strávit zbytek života kydáním hnoje ve stáji pro nějakého tlustého hostinského ve Wolde?"
Alek zrozpačitěl. "Nevím. Jediný život, který znám, je lov a kladení pastí."
"To je další důvod, proč toho nechat!" prohlásil Seregil a šedé oči mu plály nadšením. "Kolik že ti je let?"
"Šestnáct."
"A ještě nikdy jsi neviděl draka."
"Víš, že ne."
"No, já ano," řekl Seregil a znovu se vyšvihl do sedla.

Alek je jako ve snu. V jednu chvíli ho mučí v kobkách lorda Asengaie pro podezření ze špionáže a v další ho z vězení osvobozuje podivný chlapík vydávající se za barda. Až na to, že bardové obvykle neumí otevírat zámky, zabíjet nepohodlné svědky, plížit se z vězení a „půjčovat si“ koně. Šestnáctiletý osiřelý chlapec, který se doposud zdržoval převážně v lesích, kde se se svým otcem živil lovem, se tak zcela nečekaně dostává do společnosti světaznalého a životem protřelého špeha Seregila. Přestože je to společnost zvláštní a poněkud zneklidňující, cítí se mu chlapec zavázán za záchranu života, a tak se nabídne jako průvodce přes jemu dobře známé ledové pláně.

Cestou se však oba muži nečekaně sblíží. Ačkoliv má Seregil kolikrát až cynický pohled na život, procestoval kus světa, žil v největších městech známé civilizace, je vzdělaný a částečně šlechtického původu, chlapcovo upřímné srdce si ho naprosto získává. Alek je sice díky své lesní výchově a mládí poněkud naivní, ale rychle se učí, snadno chápe a nechybí mu zvědavost, ani odvaha. Nakonec se ho proto Seregil ke svému vlastnímu překvapení rozhodne pojmout za učně.

Městečko Wolde, v němž se jejich cesty měly rozejít, se tak stává začátkem Alekova nového dobrodružného života. Života, jejž ho v nejbližší budoucnosti zavede do divokého království Skala a postaví do cesty temné starobylé magii a spiknutí proti skalské královské rodině.

Dojmy

Série Noční běžci je v každém ohledu klasickou fantasy, v níž se bojuje proti zlu, hájí čest, pravda a spravedlnost a v níž se před hrdiny, kterým nelze než držet palce, vyskytne mnoho protivenství. Hlavně je to ale příběh chlapce a muže, kteří si náhodou zkřížili cesty a nakonec se stali blízkými přáteli. Zaměřme se proto nejdříve právě na ně.

Seregil s Alekem jsou trochu jako voda a oheň, a přesto je mnohé spojuje. Seregil je sebevědomý světaznalý muž, jehož boty prošly kus světa a v jehož náruči spočinula pěkná řádka mužů i žen. Lže bez nejmenšího zaváhání, identitu mění vmžiku oka a krade a zabíjí stejně přirozeně, jako dýchá. Ačkoliv se jeho práce i povaha zprvu jeví jako morálně značně pochybné, pravdou je, že dokáže být i věrným přítelem i loajálním zaměstnancem. Zná však cenu takové důvěry, a proto ji rozdává jen vzácně. Alek je na druhé straně nevinnost sama. Neví nic o světě, ani o lidech samých, hlavu má popletenou baladami a ideály neslučitelnými se skutečným životem, je naivní, důvěřivý a průzračný jako sklo. Hlavně však postrádá otcovskou figuru. Někoho, komu by mohl věřit, o koho by se mohl opřít a kdo by mu byl vzorem. Není tedy divu, že když na scénu přijde Seregil se svými příběhy o dálavách, dracích a magii, váhá mladík jen chvíli. Povahu má díky svému mládí naštěstí stále dostatečně tvárnou, aby ho Seregil zbavil několika obtížných morálních zásad a lépe ho tak připravil nejen pro práci špeha, ale i pro život mezi lidmi, kteří neváhají bodnout do zad. Alek se tak v průběhu děje pomalu mění z venkovského naivky ve zloděje, bojovníka a muže mnoha tváří.

Spolu s Alekem se však vyvíjí i vztah mezi ním a Seregilem. Vše začíná vděčností k cizinci, který chlapci zachránil život, a potřebou se rychle dostat k cíli. Cestou do Wolde se oba hrdinové pomalu oťukávají a zjišťují, co je ten druhý vlastně zač. Alek se nechává strhnout představou fascinujícího života plného dobrodružství a nasává nové vědomosti jako houba, zatímco Seregila učarovává chlapcova odvaha, touha po poznání a bezbřehá zvědavost. Tedy vlastnosti, které on sám obdržel ve velkém. Přijdou první boje a nebezpečenství a ukovají pouto mistra a učedníka. To se pak na cestě do Skaly přetaví v oddané přátelství. Seregil se tak pro Aleka stává otcem, bratrem i přítelem v jediné osobě.

Krom nich dále potkáváme ještě Seregilova dlouholetého společníka Micuma Cavishe, bojovníka, který si čtenáře získá zemitostí venkovského šlechtice a přátelskou povahou, a starého čaroděje Nysandera. Ten rozhodně není jen potrhlým staříkem, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale i mocným mágem a hlavou tajné organizace Pozorovatelů. Oba tito muži spolu s několika vedlejšími a nepříliš významnými postavami pak podtrhují neduh, jenž se vyskytuje na všech úrovních textu. Přílišné zjednodušování. Hlavní čtveřice a všechny ostatní přátelské postavy jsou popsány veskrze kladně, jako by snad ani neměly jediné špatné vlastnosti. Jediný, kdo trochu vyniká je Seregil. Nepřátelé jsou na druhou stranu chlípní všiváci bez špetky soucitu, kteří ve volném čase mučí malé děti a koťátka.

Stejně pokulhává i tvorba samotného světa. Přestože díky putování v první polovině knihy a Seregilovým lekcím o historii a kultuře poznáme značnou část hned dvou království, nemohla jsem se zbavit pocitu, že všechna ta místa ožívají jen na okamžik a po odchodu hrdinů zase mizí v mlze ničeho. Jedinou výjimkou je město Rhíminee, které vzhledem k délce výskytu působí o něco propracovaněji a stabilněji, ovšem ani to ve vás neprobudí vyloženě objevitelské sklony.

Zápletka je naštěstí o něco stabilnější. Vlastně dvě zápletky. Takřka na začátku své společné pouti se Seregil připlete do cesty prastaré magii, která dvojici způsobí nemalé problémy a dostane je do vážného ohrožení života. Tak nám začíná dějová linie táhnoucí se minimálně do následujícího dílu a s příslibem velké hrozby a mocného nepřítele nám načrtává věci příští. V polovině se pak s příchodem do hlavního skalského města Rhíminee dostáváme do centra politického dění, v němž se Seregil záhy stane jednou z prvních obětí nejnovější hry. Čeká nás tak spousta špehování, plížení, soubojů a odhadování dalších kroků nepřítele. Byť je napojení obou linií trochu neohrabané, je snadné se nechat unášet událostmi a rychle tento skok překlenout. Přesto je škoda, že autorka nenapsala řetězec událostí zcela plynule a některé věci hrdinům příliš usnadnila.

Styl vyprávění je rovněž jednoduchý. Nedočkáte se žádného velkého hraní si s jazykem, ani honosné stylistiky profesorů literatury. Akce je občas napsaná trochu neohrabaně a na popisech se možná šetřilo více, než by bylo vhodné. Na druhou stranu se text čte téměř sám. Stránky ubíhají jedna dvě, dialogy nadchnou, emoce fungují na správných místech ve správné míře, humor je nevtíravý a milý a postavy si zamilujete. Možná se o ně nikdy nebudete skutečně bát, jejich osudy vás ovšem budou bavit a zajímat.

Štěstí ve stínech tedy rozhodně není epickým dílem s propracovaným bohatým světem a filozofickými myšlenkami. Je to vcelku prostý, jednoduchý příběh. Taková plyšová fantasy, která vyléčí srdce zničené mnohem brutálnější četbou a která potěší každého, komu zrovna nejde o boj jako spíš o vztah dvou poznávajících se lidí.

Série: Noční běžci (díl 1.) Překlad: Hana Vlčinská Nakladatelství: Fantom Print Rok vydání: 2011

70%