Demonata - Darren Shan

Postupně se to lepší. Přestávám tolik toužit po lécích a už nemám záchvaty zvracení. Jenže nedělám tak rychlé pokroky, jak lékaři předpokládali. Pořád sklouzávám zpátky, do světa zlých snů, a ztrácím kontakt s realitou. Nemluvím s ošetřovateli a doktory na rovinu. Neprobírám s nimi svoje strachy a bolesti. Někdy nesouvisle blábolím a nejsem s to si vyložit, co říkají lidé kolem mě. Anebo stojím a celý den civím s některého ústavního okna na strom nebo keř. Anebo ráno vůbec nevylezu z postele, ať se ošetřovatelé snaží sebevíc. Peru se s nimi. Nevěří tomu, co jim vykládám, takže mě nemůžou úplně pochopit, a tím pádem mi ani nemůžou skutečně pomoct. Proto se bráním. Ze strachu a ze vzdoru.

Série: Demonata (díl 1.)
Překlad: Richard Podaný
Nakladatelství: Albatros
Rok vydání: 2010

Grubitsch „Grubbs“ Grady je zrovna v tom věku, kdy si většina rodičů přeje, aby byla bezdětná. Puberta s ním tříská o sto šest, jeho jedinou starostí je, jak se matka dozvěděla, že kouří, a jediným přáním vypadnout odpoledne ze školy a užít si trochu srandy. Poslední dobou se mu však zdá, že doma z neznámého důvodu přituhuje. Oba rodiče i starší sestra jsou jako na jehlách a kvůli všemu vyšilují mnohem víc než kdy dřív.

Není tedy divu, že když se všichni tři rozhodnou vyrazit na baletní představení a Grubbse, kterého umění ani v nejmenším nezajímá, na noc uhnízdit u tety, je mu celá věc od začátku podezřelá. Rozhodne se proto v noci vyplížit z tetina domu a vrátit se zpátky, aby zjistil, co a proč před ním rodina tají. Najde však něco, co by ho nenapadlo ani v nejhorších nočních můrách. Doma na něj čekají znetvořená těla celé jeho rodiny a trojice démonů, která měla masakr na svědomí.

Grubbs utíká a nějakým zázrakem se mu podaří zachránit si holý život. Vzpomínku na to, co viděl, si však bere s sebou. Zatímco se z něj policie a psychiatři snaží dostat, jak vypadali vrahové jeho rodiny, on sám se noří stále hlouběji do šílenství. Už se zdá, že pro něj není záchrany, když za ním přijde jeho nepříliš blízký strýc. Strýc, který věří v démony a který ví, proč jeho rodina zemřela…

Dojmy

S Demonaty to bylo trochu jako na horské dráze. Kniha se od začátku do konce četla snadno a rychle a rychlejší čtenář nebude mít problém ji přelouskat za jedno odpoledne. Vše ostatní se však neustále měnilo – chvíli dobré, chvíli špatné, chvíli pro starší čtenáře, chvíli pro mladší.

Grubbs je… puberťák. Osobně se mi jako centrální charakter nezamlouval a úvodní scéna ze školy mě málem od knihy nadobro odehnala. Zprvu je to totiž rozjívený kluk, který zkouší, kde leží hranice a jak moc je může překročit. Jenže pak dojde na masakr jeho rodiny a náhle jsem před sebou měla asi to nejlepší nervové zhroucení, o jakém jsem kdy četla. Část odehrávající se v blázinci je silná, emotivní a celkově si neumím dost dobře představit, jak by ji vzali čtenáři kolem dvanácti let (ostatně ti by měli noční můry již ze vší té krve předtím). Když se pak dá Grubbs trochu dohromady, už to není stejný kluk jako na začátku. Je umírněnější a skoro mi začal být i sympatický. Přesto se jeho charakteru nedostávalo hloubky, jakou by si zasloužil.

Na druhou stranu na tom byl lépe než ostatní. Strýček mi přišel lehce nekonzistentní, jako kdyby se na střídačku objevovaly dvě různé postavy, a přestože jeho role v příběhu byla významná, nezanechal ve mně téměř žádný dojem. Grubbsův kamarád Billy-I mi pak hodně připomínal Grubbse na začátku knihy, jen značně odfláknutějšího.

Děj sám o sobě je pak vcelku jednoduchý a přímočarý, ale nějakého toho překvapení se dočkáme. Přestože jsou Demonata prvním dílem série, zápletka zde funguje samostatně. Jsou zde lákadla na další díly, ale pokud se rozhodnete v sérii nepokračovat, nestihne vás pocit, že jste se nedočkali konce.

Krom démonů, kteří byli popsáni barvitě a zajímavě, před nás kniha předkládá také magii, jejíž zákonitosti jsem tak úplně nepochopila. Nebo mi spíš přišlo, že byl autor líný a žádné jí nedal. Netuším, jak k ní bude přistupováno v dalších dílech, avšak v tom prvním se jakýkoliv výcvik přeskočil a lusknutím prstu jsme z normálního kluka měli lovce démonů. Přitom by stačilo někam do textu natlačit pár dobře napsaných odstavců a celé to mohlo vyznít úplně jinak.

Stejně rozporuplné pocity jsem měla i ze soubojů. Řekněme si na rovinu, že ten důležitější souboj celé knihy na mě působil strašně dětinsky. Dokázala bych takové řešení pochopit u literatury pro čtenáře do dvanácti let, ale s těmi narážíme na bariéru přílišného násilí a brutality. Ta byla určena čtenářům minimálně o dva roky starším. Musím se tedy ptát, komu chtěl vlastně autor knihu určit a kde se stala chyba?

Jaký je tedy konečný závěr? Do rukou bych to dala čtenářům minimálně od čtrnácti let, snad nebudou nad prapodivností klíčových scén protáčet oči moc často. Dospělému čtenáři bych Demonata asi úplně nedoporučila. Pokud ji máte po ruce a nikde v dohledu nic lepšího, prosím, moc času vám nezabere. Na trhu je ale spousta mnohem lepších fantasy pro mladé.

40 %